|
|
Vedlejší cesty Josefa Kroutvora
„Esej znamená vydat se na cestu s chutí,“ píše v jednom svém
textu básník, historik umění, esejista, editor, poutník,
výtvarník a v neposledku také spolupracovník vltavské
literární redakce Josef Kroutvor a dodává: „Vydat se – pro
potěšení z chůze i z četby.“ Putovat, listovat v oblíbených
básních, pozorovat i lelkovat, zaznamenávat a črtat do notesu
– to je základní princip Kroutvorova psaní i poetiky.
Josef Kroutvor, který se v těchto dnech dožívá sedmdesáti let
(narodil se 30. března 1942), patří mezi svrchované znalce
kulturního a duchovního milieu střední Evropy. Dokáže velmi
živě evokovat zaniklé epochy a plasticky portrétovat města i
umělecké tvůrce. Vzpomeňme například na jeho knihy Pražský
chodec, Jiří Sopko, Egon Schiele, Praha, město ostrých hran,
Můj Mácha či Café fatal – mezi Prahou, Vídní a Paříží anebo
vynikající soubor Potíže s dějinami, který svého času
mimořádně oceňoval Bohumil Hrabal (a autor těchto řádků může
potvrdit, s jakým živým čtenářským ohlasem se setkává polské
vydání této knížky). Kroutvor je však také autorem řady
básnických sbírek a pozoruhodných poutnických esejů a
cestovních črt, které míří na jih a ohledávají místa a krajiny
za Alpami. Kroutvorův esejistický styl je v současném českém
prostředí nepřehlédnutelný – uměnovědná erudice se v něm
spojuje s básnickým viděním a kreslířským postřehem,
neodvozené přemýšlení s neokoralým jazykem.
Jistým přelomem v Kroutvorově tvorbě se staly jeho cesty do
šumavských a novohradských hvozdů a následné venkovské
ukotvení – pobývání s rodinou v Kramolíně, malé vsi, ze které
vedou cesty nejen do jižních Čech či na Vysočinu, ale také do
příhraničních lesů a do rakouské oblasti Waldviertel, která
tvoří s novohradským pásmem jeden (hranicí rozkrojený) celek.
Kramolínské pobývání otevřelo básníkovi (staro)nová témata,
příběhy a zákoutí, o kterých říká: „Jde mi o neprošlapané
pěšiny, takové ty vedlejší cesty, a o obhlížení krajiny z
různých stran.“ Neprošlapané pěšiny dovedly Kroutvora ke
knihám Klobouk, kniha a hůl, Rozsypaný čaj, k básnickým
antologiím Putování a listování nebo Poezie režná i glazovaná
v řemesle hrnčířů. A také k básnické sbírce V kupě
(připravována k vydání), jejíž součástí je básnická skladba
Zlatý pruh s podtitulem „balada o pohraničním pásmu a železné
herce“. Železnou herkou je míněna stará „plečka“, bytelný
bicykl s koženým pérujícím sedlem, kterým je možné brázdit
zlatý i zelený pohraniční pruh Novohradských hor, plný
příkrých stoupání a prudkých klesání. Ta stará herka se
básníkovi stala Orfeovou harfou a projížděná krajina básní:
„Za totality se do Novohradek vůbec nesmělo. Když se otevřely,
byla to pro mne událost, jako bych vstoupil do jižní
Patagonie. Nikde nikdo, žádná stavení, jen lesy, lesy a
neobhospodařované louky.“ Kroutvora ovšem nezajímá prvoplánový
vizuální obraz krajiny, ale její poselství: „Co je skryto
uvnitř, čemu je potřeba naslouchat. Zajímá mě řeč krajiny i
její mlčení.“
Pestrost literární tvorby Josefa Kroutvora připomene stanice
Vltava nejen nedělním Souzvukem (1. dubna, 9.00), ale také
esejí Křesťanská Aquilea v cyklu Psáno kurzívou (30. března,
10.00) a v sobotním Světu poezie (31. března, 22.45)
listováním básněmi ze sbírky Trhací kalendář.
Miloš Doležal, redaktor ČRo 3 – Vltava
Foto Jarka Šnajberková |
