|
|
Mamas & Papas – pod povrch lidských trápení
Prolínání několikerých osudů, zprvu ještě nespojitých, je
příznačné pro leckteré nezávislé filmy americké, rádi takový
tvar využívají i tvůrci francouzští. Souběžné sledování
událostí totiž dovoluje konfrontovat různé přístupy k týmž
problémům – a v případě českého filmu Mamas & Papas (8. 4.,
ČT1, 20.00) se jedná o vesměs traumatizující pocity a stavy v
souvislosti s dítětem, ať již jde o nenaplněnou touhu po něm,
či naopak strach z mateřských závazků.
Scenáristka a režisérka Alice Nellis vybudovala příběh na
rotující čtveřici párů, manželských i mileneckých, nucených
řešit, někdy až s maniakální umanutostí, nejniternější jizvy.
Přitom sledované události nejsou jen prostě skládány vedle
sebe, nýbrž se splétají až do zmnožených pohledů na tutéž
událost. Někdy postačí, aby se tentýž výjev, který jsme již
viděli, vrátil na svůj počátek, případně aby se překryly dva
dějové plány, avšak tentokrát z pohledu jiné dominující
postavy, což potom vede k odlišnému vývinu dalších událostí.
Ostatně tato nedořečenost, která se ozřejmuje až v dalším toku
vyprávění, patří mezi důležité stavební kameny. Některé
zlomové okamžiky nejenže nespatříme, ale zprvu ani netušíme,
jaká pohroma vlastně udeřila, protože osoba, která se o ní
dozví, si ji nechává pro sebe. Také si uvědomíme, že dění
neprobíhá v přísně souběžné časové ose, vznikají rozestupy,
pauzy, dějové vrstvy se navzájem předcházejí, či naopak
zpožďují.
Alice Nellis přivedla na scénu postavy psychicky trpící, jimž
hrozí rozvrácení vnitřních jistot – a jejich ztvárnění vyniká
o to přesvědčivěji, že je nevtíravé. Stárnoucí lékařka
zabývající se léčbou neplodnosti, přitom sama stižená tíživým
rodinným traumatem, tvoří určitý svorník, kolem něhož se točí
další postavy. Zuzana Bydžovská strhujícím způsobem postihla
zejména její němou bolest, vtělenou do mimiky i ztišených
slov, marně potlačovanou návalem práce či pobytem v přímořském
letovisku u přítelkyně.
Mistrné je zasazení poklidně plynoucího příběhu do autenticky
vyhlížejících reálií. Postavy jsou ukotveny ve svých profesích
(lékařka, veterinář, herečka, pokladní) zcela spontánně, do
prostředí velkoprodejny, pouličního ruchu i dopravních
prostředků vklouzávají uvolněně, ba s dokumentaristickou
hodnověrností. I díky kameramanům Matěji Cibulkovi a Davidu
Čálkovi dosáhla Alice Nellis punce bezprostřednosti, která
dýchá doslova z každého okamžiku. Vychutnejme si to.
Jan Jaroš, filmový publicista
Alice Nellis dosáhla bezprostřednosti, která dýchá doslova z
každého okamžiku filmu |
