|
|
Žert pro jednoho herce s více hlasy
Dubnová premiéra vltavského cyklu Hry a dokumenty nové
generace musí nutně působit dojmem, že byla psaná na
objednávku jako svérázný komentář k aktuálním výsledkům
výběrových řízení v několika pražských divadlech a tenzím
v pražské divadelní síti. Ve skutečnosti vznikala hra
dramaturga a dramatika Tomáše Syrovátky Sen divadelního
ředitele mnohem dříve, jen se dotkla tématu, které viselo už
dávno ve vzduchu.
 Někde
na začátku byla nejspíš frustrace mladého divadelního
dramaturga z nekonečných monologů nejmenovaného ředitele
v nejmenovaném divadle. Monomanické projevy na téma
návštěvnosti, divadelního repertoáru, divákových potřeb a jeho
očekávání, postřehy o současné dramatice a o poslání divadla,
se navždycky vepsaly do dramaturgovy paměti. S každým dalším
angažmá (a ředitelem) přibývaly další odstavce a řádky, které
nějak ne a ne dostat z hlavy. Až se z nich dramaturgovi jednou
cestou ve vlaku složil horečnatý Sen divadelního ředitele, ve
kterém můžeme nahlédnout nejen do myšlenek, ale rovnou do
podvědomí jednoho řídícího pracovníka věčně podfinancované
kulturní instituce.
Syrovátkův smutný hrdina, divadelní ředitel Otokar Lála, je ve
funkci čtyři roky a za tu dobu především pochopil, že řízení
divadla a klidný spánek se navzájem vylučují. Peskován
úředníky na magistrátu a nenáviděn umělci vede osamělý život
v kanceláři ve věčné úzkosti, kdy se zase ohlásí někdo
s problémem, který by měl vyřešit. Divadlo straší nebohého
ředitele doslova i ve spaní, a když se mu o něm zdá, není to
útěšné snění, ale pořádná noční můra...
První verze hry byla psána pro režisérku Kateřinu Duškovou,
která také výsledný text nastudovala. Syrovátkův „žert pro
jednoho herce s více hlasy“ nabídla Jiřímu Lábusovi, který se
hříčky ujal s velkou chutí. Hudbu k inscenaci vybral, napsal a
na zvukovém řešení se podílel Matouš Godík. V neděli 29. dubna
v 19 hodin vysílá ČRo 3 – Vltava.
Renata Venclová, redaktorka ČRo 3 – Vltava
|
