|
|
 I za německé okupace se chtělo žít
8. květen je nyní slaven jako konec druhé světové války,
třebaže dílčí boje – zejména na českém území – probíhaly i v
následujících dnech. Existuje řada filmů o odboji za války a
také několik takových, pro které se okupační éra stává
stísňujícím, ohrožujícím pozadím. Mezi takové patří i Želary
(ČT1, 8. 5., 20.00), před devíti lety natočené Ondřejem
Trojanem podle předlohy Květy Legátové Jozova Hanule. Název
Želary trochu mate, protože Legátová tak pojmenovala i útlý
svazeček povídek, z nichž některé motivy byly rovněž převzaty.
Autorka samotná i tvůrci filmu (scénář sepsal Petr Jarchovský)
pojednali příběh především v rovině etiky a svědomí, jak
dopadá na obyvatele zapadlé vesničky, kam skrze formální
sňatek prchá dívka (Anna Geislerová), zapojená do Němci
odhaleného odbojového hnutí. Komorní rozměr vlastně až v
závěru vyprávění získává netušený dramatický vzmach, když s
nebývalou vroucností popisuje krajně rozporuplnou
osvoboditelskou misi sovětské armády – teprve s jejím
příchodem paradoxně dochází k největšímu krveprolití. I v
tomto ohledu se Želary stávají součástí přehodnocujících
pohledů na uzlové body naší novodobé minulosti, jakkoli nejsou
první – prvenství si zřejmě odnáší Juraj Jakubisko, jenž totéž
akcentoval v prostřední povídce svého triptychu Zbehovia a
pútnici (1968).
Většinou se ovšem autoři soustředili na sžívání městské dívky,
nedostudované medičky (na rozdíl od literární předlohy, kde je
vystudovanou lékařkou), s drsným vesnickým prostředím,
ovládaným spletí nepsaných zvyklostí. Konfrontující postup,
jakkoli zde místy zbytečně popisný a zdlouhavě plynoucí, není
nijak nový: nejprve je divák seznámen s vybraným prostředím a
poměry v něm panujícími, poté následuje zatěžkávací zkouška v
podobě nějakého vnějšího zásahu.
Trojanův film tento motiv zdvojuje: nejprve jsou to zdáli
doléhající nacistické represe odůvodněné „pomocí nepříteli“,
vzápětí pak obava, že skrytím uprchlice by se mohla k něčemu
takovému poskytnout záminka i v Želarech. Více než tento
akcent (přítomný jak v nejistotě oddávajícího kněze, tak ve
vyděračství tamního násilníka) však Trojana zajímá proces
hrdinčina sbližování s manželem (toho ztvárnil maďarský herec
György Cserhalmi) i celou vesnicí, jíž může nabídnout své
zdravotnické zkušenosti.
Filmová kritika si Želar povětšinou cenila. Například Jan
Kastner napsal do Katolického týdeníku, že v kontextu soudobé
české kinematografie se jedná o film ojedinělý...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
