|
|
 Příběh
muže, který si nestačil
Zásadní postava meziválečné avantgardy evropského významu, ale
i jeden z nejpravověrnějších aktivních komunistů. Zpěvák,
herec, básník, hudební skladatel, dramatik, teoretik a
současně autor obludné bolševické agitky Pařeniště. Divadelní
režisér, o jehož rozmáchlé tvorbě vyšly desítky odborných
studií, a také tragikomická figura pohybující se v padesátých
letech po svém „zkarhanovštělém“ Déčku v plukovnické
uniformě... Osobnost E. F. Buriana (1904–1959) je vskutku až
„příkladně“ kontroverzní – i proto, že o druhé části jeho
předčasně a podezřele ukončeného života nevíme zas až tak
mnoho. S nápravou přichází jeho syn Jan Burian v objevné
monografii Nežádoucí návraty E. F. Buriana (vydal Galén).
Příběh umělce, s nímž trefnými slovy Adolfa Hoffmeistera
„nikdo nesoutěžil, protože byl rychlejší, než si sám mohl
stačit“, obsahuje momenty, jimiž by nepohrdli ani tvůrci
hollywoodského spektáklu. Představme si jen osudovost střihu,
v němž se z prvorepublikové kulturní celebrity během pár
jarních dnů roku 1941 stává dohola ostříhaný a hnůj kydající
vězeň Malé pevnosti v Terezíně... Nebo ještě dramatičtěji –
píše se 3. květen 1945 a hořící parník Arcona přeplněný
několika tisícovkami koncentráčníků jde po útoku Britů ke dnu,
zoufalí vězni vyskakují z okének lodi a ve
 vodě
se mezi sebou perou o místa na záchranných člunech, o holý
život. Přežijí jen čtyři stovky z nich, mezi nimi E. F.
Burian... Po válce se vrátil do vlasti rozpolcený člověk, s
otřesnými prožitky čtyř let v lágrech Dachau a Neuengamme,
zato ideově zatvrzelejší, hnaný velikášstvím i hořkostí vůči
všem, kteří nemuseli zažít to, co on. A právě v tomto „bodu
zlomu“ začíná mozaika dokumentů, deníkových záznamů i
soukromých zápisků „EFB“ a vzpomínek a svědectví desítek jeho
souputníků, kolegů či blízkých.
Jan Burian v pětisetstránkové, pečlivě připravené i uspořádané
publikaci neusiluje o otcovu rehabilitaci – na to s ním asi ve
dvacítce vložených dopisů až příliš často nesouhlasí. Vyzývá
však k nečernobílému pohledu – nejen na E. F. Buriana, ale
hlavně na dobu, v níž jedna totalita nahradila druhou a
spousta lidí si toho bohužel nevšimla.
Milan Šefl |
