|
|
 Hranice
dýmu
Celosvětová válka proti drogám skončila neúspěchem a státy by
měly zvážit legalizaci marihuany nebo i dalších drog, aby
oslabily mezinárodní zločinecké organizace. Ve své závěrečné
zprávě to tvrdí Globální komise pro drogovou politiku. Mezi
jejími devatenácti členy jsou například bývalý generální
tajemník OSN Kofi Annan nebo někdejší vysoký představitel
Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Javier
Solana. Podle komise se ukázalo, že dekriminalizace drog
nevede k růstu jejich spotřeby. Více informací o této stále
ožehavé problematice – a možná značně překvapivých – poskytne
dokument Hranice dýmu, který 13. května ve 22.05 odvysílá
Dvojka Českého rozhlasu.
Na co máme právo
Odborníci v Česku dokončili přelomový návrh na legalizaci
konopí pro léčebné účely. Podle něj by mohly marihuanu
pěstovat zdejší soukromé firmy nebo by se do republiky
dovážela. Odborná skupina chce novelu zákona prosadit co
nejdříve. Pokud se to zdaří, nemocní by si mohli konopí
legálně nakoupit už v polovině příštího roku.
Bývalý protidrogový koordinátor Jiří Komorous kdysi prohlásil,
že právo jedince kouřit marihuanu by bylo odůvodnitelné pouze
v případě, že by onen jedinec žil sám na pustém ostrově.
Všechny výše uvedené informace mě inspirovaly k natočení
dokumentu Hranice dýmu. Oslovil jsem několik pravidelných nebo
příležitostných kuřáků marihuany, aby se sami vyjádřili
k různých procesům a postojům ve společnosti, které se konopí
týkají, a snažili se postihnout jejich proměny. Aby se
vyjádřili svobodně, aby projevili svůj názor, podložili ho
argumenty, anebo jenom tak spekulovali, fabulovali, odkrývali
se, ale i zastírali. Oslovil jsem překladatelku a novinářku
Libuši Bryndovou, která byla za používání konopí – vdechovala
kouř jako prostředek k úlevě při astmatickém záchvatu –
odsouzena. Oslovil jsem členy občanského sdružení
Legalizace.cz, aby vysvětlili, co mají termínem „legalizace“
opravdu na mysli. Nechtěl jsem komentovat komentáře, nechtěl
jsem vyvažovat různá prohlášení jinými protiprohlášeními,
sestavil jsem výpovědi jedinců, kteří zastupují poměrně velkou
a různorodou skupinu lidí – „huličů“. Vždyť v Česku má nějakou
zkušenost s konopím více než padesát procent mladých lidí. To
už je – statisticky vzato – norma mladé generace.
Jiné vědomí
Poč lidé marihuanu kouří? Na webových stránkách sdružení
Legalizace cz. se píše: „Potřeba prožívat stavy změněného
vědomí je stará jako lidstvo samo. Psychoaktivní látky se
užívaly odedávna a v tradičních společenstvích byly stavy
změněného vědomí považovány za součást procesu růstu osobnosti
a jako prostředek sloužící k obnově psychických sil. Některá
náboženství těchto stavů dosahovala duchovním cvičením,
meditací nebo jinými způsoby bez použití psychoaktivních
látek, u jiných byly tyto látky nedílnou součástí náboženských
obřadů a společenských rituálů. Stav změněného vědomí člověku
otvírá širší perspektivy pohledu na svět kolem i uvnitř něho.“
Stav změněného vědomí obohacuje člověka v jeho životní
zkušenosti a také ulevuje od psychologického utrpení. Je proto
jen přirozené, že v moderní společnosti, v níž je jedinec
neustále vystavován nejrůznějším stresům, existuje poptávka po
látkách, které je pomáhají lépe snášet. A touha po osobnostním
růstu jedince je v dnešní západní společnosti považovaná za
naprosto legitimní, takže není divu, když k jeho dosažení
používá všechny prostředky, které jsou pro něj dostupné –
včetně psychoaktivních látek.
Konopí bylo jednou z prvních hospodářských plodin, které
lidstvo začalo pěstovat, dokonce možná tou úplně první. Do
jaké míry jeho užívání ovlivnilo vývoj lidské psychiky, se
můžeme zatím jen dohadovat. Avšak mnozí významní filozofové a
psychologové jako například William James, Carl Jung či
Stanislav Grof vyjádřili přesvědčení, že lidstvo by bez
schopnosti prožívat stavy změněného vědomí nemohlo plně
obnovovat svůj tvůrčí a kulturní potenciál. Užívání konopí
tedy souvisí s naplňováním základních lidských potřeb, a proto
jeho kriminalizace odporuje základním lidským právům.
A přesto k ní dochází. Proč? Proč jsou tabák a alkohol
legálními drogami, a konopí nikoli? Je možné, že vnitřní
osvobozování jedince může vést k oslabení systému,
společenského řádu, korporativnímu chápání politiky a masové
poslušnosti? Mnoho podobných dedukcí a názorů v dokumentu
zazní. Není možné odpovědět na všechny další vršící se otázky
a není ani možné odpovědět komplexně. Takovou ambici dokument
nemá a ani ji nemůže naplnit. Ale může vnést další náměty pro
diskusi, může podnítit otevřené přemýšlení bez autocenzury,
může umožnit poslouchat i jiné než mainstreamové závěry a
proklamace. Nezabýval jsem se zdravotními riziky kouření nebo
používání konopí, šlo mi o příčinu, o nové proudy, hledal jsem
důvody, mapoval postoje. Postoje, které jsou leckdy brané jako
feťácké, anarchistické, scestné. Jenže co je normální? Určuje
normalitu většina? Systém? Stát? Co je svoboda jedince? A co
je svoboda jedince v otázce užívání konopí?
Aktéry dokumentu Hranice dýmu jsou obyčejní lidé v tom dobrém
slova smyslu. Přemýšlejí, ptají se a hledají odpovědi. Bez
předsudků a nepředpojatě, snad svobodně a pravdivě, tak jak
pravdivě je v jejich vidění světa možné. A právě různá vidění
světa různých lidí s různými postoji a názory činí svět
barevnějším zajímavějším, možná i komplikovanějším, ale určitě
bohatším a v posledku také svobodnějším.
Dan Moravec, dramaturg a moderátor ČRo 2 – Praha |
