 Lang
Lang, klavírista
Čím to podle vás je, že je vaše pozice na trhu klasické hudby
tak jedinečná, tak silná?
Děkuji, že to takhle vyjadřujete. Ale já se ani tak nestarám o
svou pozici, jako spíše o to, co pro hudbu dělat. Neustále
myslím na to, abych představoval a nabízel klasickou hudbu
veřejnosti, a zkouším pro ni vzbuzovat pozornost stále většího
počtu lidí, zvláště mladší generace. Pokud získává hudba větší
sílu, jsem pak silnější i já.
Kde jste doma? Čína je vaší vlastí, ale kde teď převážně
žijete?
Narodil jsem se v Šen-jangu na severovýchodě Číny. Teď jsem
ale plně pohlcen cestováním mezi různými zeměmi. Zřídkakdy
jsem někde déle než dva týdny...
Zařazujete do klasických koncertních programů hudbu své země?
Ano, občas. Jsem přesvědčen, že atraktivnost hudby spočívá
v její rozmanitosti. A tak se snažím prostřednictvím různých
hudebních druhů vedle tradiční západní hudby prezentovat také
multikulturalitu.
Dáváte jako své srdeční záležitosti přednost romantické hudbě,
nebo snad raději hudbě dvacátého století…? Nebo Bachovi?
Upřímně řečeno, nepřemýšlím v kategoriích historických období,
pokud uvažuji o tom, co se mi líbí. Spíš bych se zaměřil na
konkrétní skladby. Bach je nesporně jedním z nejdůležitějších
skladatelů v hudební historii. Položil klasice základy. Hudba
doby romantismu je melodicky i harmonicky velmi expresivní.
Masové přijetí posluchači je u ní snazší. Hudba dvacátého
století je také důležitá, vždyť hudba se musí pořád vyvíjet.
Klasika nemůže patřit jen minulosti, je přece živoucí.
Hrál jste někdy něco od autorů z Čech?
České skladatele mám v úctě a díla národní hudby miluji. Jsou
stylová, nádherná. A plná exotického šarmu. Dvořák patří k mým
oblíbeným autorům, ale sám jsem od něj ještě nic nehrál.
Oslavují lidé nejznámější umělce pro to, že dělají a dávají
něco navíc, nebo prostě díky tomu, že hrají, jak nejlépe
mohou?
Klavírista by měl dělat svou práci tak nejlépe, jak lze. Pokud
se mu podaří skvělý koncert, lidé ho oslavují. Ale myslím a
věřím, že lidé také provolávají slávu těm umělcům, kteří
věnují péči vzdělávání a dětem, kteří obracejí svou pozornost
ke společnosti, kteří pomáhají charitě, kteří dělají co mohou,
aby něčemu takovému přispěli.
Co je to charisma?
U hudebníka to znamená schopnosti, jak komunikovat s publikem
prostřednictvím hudby a dávat do toho srdce a duši. A druhou
stránkou téže mince je, jak na to lidé reagují.
A co je podle vás podstatou umělecké odpovědnosti?
Sloužit umění s respektem a oddaností. Pomáhat rozvoji
klasické hudby. Inspirovat lidi, aby se nebáli do hudby
ponořit a aby z ní pro sebe těžili krásu a potěšení. A nad tím
vším je snaha pomáhat lidem obohacovat jejich životy, jejich
duchovní svět, emoce a kulturní porozumění.
Stal jste se velkou inspirací pro čínské děti. Jde o stálý
trend, že chtějí umět hrát na klasický klavír?
Poté, co se Čína otevřela Západu, stále víc a víc dětí začíná
studovat hru na klavír. Mnoho mladých lidí sní o úspěších
profesionální hudební dráhy. Situace připomíná Ameriku před
nějakými sto lety. Snažím se pomáhat hlavně těm dětem, jejichž
rodiče by neměli na hudební výuku dost peněz.
A co hrají?
Hrají hlavně západní hudbu. Ale cvičí také některé čínské
skladby – krásné věci jsou i v čínské hudbě!
Máte pocit, že jste v posledních letech zaznamenal další
umělecký vývoj?
Jistě, pro umělce je důležité neustále se vyvíjet. Rozvoj může
nastat díky cvičení, učení se od kolegů a od dirigentů, ale
také využitím zkušeností z vlastního života. Snažím se vyvíjet
ve všech stránkách.
Čeho dalšího ještě vůbec můžete dosáhnout? Naučit se nový
repertoár? Ještě hlouběji porozumět hudbě? Ovládnout nová
teritoria? Podnikat nové sociální aktivity? Vést další
mistrovské kurzy? Vyučovat? Pokořit nějaký rekord do
Guinessovy knihy?
V současnosti věnuji hodně pozornosti hudební výchově. Vedu od
roku 2008 svou nadaci, počátkem letošního roku jsem otevřel
v čínském městě Šenzen svou hudební školu. Doufám, že moje
úsilí povede v dalších generacích ke zvětšení populace
posluchačů hudby i těch, kteří se jí budou učit.
Petr Veber, redaktor ČRo 3 – Vltava
Foto Felix Broede a archiv
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 1. května. |
