|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Dobové závody v pytli
Jako malé dítě, jemuž se smělo poroučet, jsem nenáviděla
závody v pytlích. Dospělí se smáli, zatímco my, zajíčkové
ubozí, jsme se snažili nesvalit... Už od té doby nepotřebuji
k svému životu závodění, soutěže, testování. Vždycky je někdo
lepší nebo horší než vy, a co z toho? Lidská společnost a
mnozí jedinci jsou ovšem k smůle i úžasu podivínů mého
smýšlení posedlí testováním, soutěžením, závoděním, bodovým
ohodnocováním, stupnicemi krásy a výkonnosti,
zašuplíkováváním.
Testují a srovnávají se lidé, výkony, výrobky, zvířata, země,
jevy. Dostáváme zbytné informace o tom, co a kdo je nej, ať už
je to měřitelné, nebo o tom rozhodne porota pochybného vkusu.
Některé testování je užitečné – u řidičů test na alkohol, test
HIV zdarma a pro fertilní ženy těhotenský test. Jiné testování
je pastí na hejly. Zajímá vás budoucnost? No koho by
nezajímala? Tak fajn, máme tu testík. Stačí do kolonky na
internetu napsat jméno a datum narození. Ano, je za tím
podvodná, k pláči primitivní numerologie, ale nejspíš se s tím
na konci drátu nikdo nemaže a číslíčka ani nesčítá. Pošlete
jim SMS v hodnotě stovky a oni už vám něco nabulíkují.
Kartářce byste dali víc, ale užili byste si atmosféry
světského byznysu, lidského kontaktu. Takzvaný láskotest vám
za kilo zase zjistí, jak se k sobě s partnerem hodíte – na
základě znamení zvěrokruhu. Zábavnější test ovšem vyplníte,
zareagujete-li na provokativní otázku: Jsi génius, nebo
průměr? Otestuj si svoje IQ teď hned! Sice mi vadilo, že mi
tykají a průhledně líčí na ješitnost či nejistotu, ale proč
nedopřát závitům rozcvičku? Poté jsem se dozvěděla, že chci-li
znát výsledek, musím poslat SMS v hodnotě devadesát devět
korun. Cenovka má být přece u zboží, a ne abyste se o platbě
dozvěděli až u pokladny!
Zřejmě už nestačí srovnávat žáky pomocí známek, začalo se
ještě s dalším testováním žáků středních škol a víceletých
gymnázií. Testují se relativní přírůstky znalostí, ale zadarmo
kuřata nehrabou, otestování jedné třídy stojí tisíc osm set
korun. Mateřské, základní i střední školy mají vyhláškou MŠMT
ČR zase stanovenou povinnost vytvořit zprávu vlastního
hodnocení školy – autoevaluační zprávu. Dotazník pro žáky mimo
jiné zjišťuje, za jakých podmínek se jim nejlíp učí. Jaké
přitom preferují zvuky, teplotu prostředí, množství světla a
jaký nábytek? Potřebují při učení konzumovat potravu? Atd.
Chtělo by se opáčit: Co je vám, testouni, do toho? A kdyby se
mi líbil jiný nábytek, vy mi ho snad vyměníte? Testovaly se i
babičky používající počítač a zjistilo se, že nevědí, že mají
o kolečko víc. Konkrétně se ve zprávě praví: Ani jedna z
testerek nepoužívala kolečko myši.
Testy a soutěže snad mají snížit míru nejistoty ze světa,
z nás samotných. Ale žijeme kvalitněji, když se s někým
srovnáme a vyjde nám to o chlup líp? Část obyvatelstva je
soutěživá, nic proti tomu, ale musí být veřejný prostor
testováním, soutěžemi a hodnocením jedněch druhými tak
zamořený? Soutěží se o peníze, auto, kuchyň, knížku, v
karaoke, jsou soutěže pro děti, sportovní, literární,
architektů, pěvců, kapel, divadel, krásy, herců, fotografií,
videonahrávek, taneční, vědomostní, kuchařské, hudební,
divadelní, soutěže o nejkrásnějšího psa, kočku, v televizi nám
ukáží soutěž v hamtání švestkových knedlíků – zatímco
černouškové hladoví – dodala by moje babička, rybářské, pivní,
gastronomické, v kulturistice, a dokonce v masturbaci.
Problematické jsou především „závody“ v umění, literatuře –
soutěžil snad Vincent van Gogh s Paulem Gaugainem nebo Fjodor
Michajlovič Dostojevskij s Franzem Kafkou?!
Narazila jsem nedávno na kritéria testu, která by měl splňovat
předškolák, aby ho vzali do první třídy. Tak schválně… Jejda!
Chybí mi tři předpoklady: schopnost podřídit se autoritě cizí
osoby, schopnost prostorové orientace a schopnost odlišit
povinnost od hry. V závěru se píše: Jestliže z testů školní
zralosti vyplyne, že dítě nesplňuje požadavky školní zralosti,
je pro vstup do základní školy považováno za nezralé. Tož... |
