|
|
Vražda kancléře Dollfusse
V okamžiku smrti rakouského kancléře Engelberta Dollfusse se
25. července 1934 zrodila jedna politická legenda. Představuje
zvláštní kapitolu z dějin novodobého rakouského státu, který
se formoval po rozpadu rakousko-uherské monarchie na konci
první světové války. Tradiční systém uspořádání společnosti
sice skřípal, ale fungoval, a nový se ve velkých zmatcích
pomalu vytvářel. Týkalo se to jak parlamentního systému
politických stran, tak také spolkového a společenského života.
Do toho všeho přišla velká hospodářská krize a nástup Hitlera
k moci v sousedním Německu. Všichni evropští lídři hledali
způsob, jak v tomto soukolí nepříznivých okolností udržet
samostatnost a politickou nezávislost. Engelbert Dollfuss
zvolil model autoritářského řízení země, ale vytloukal tak
pouze klín klínem. Nakonec zaplatil cenu nejvyšší.
Pozornost si v těchto souvislostech zaslouží také katolická
církev, která si v Rakousku už tradičně zachovávala silné
pozice i tím, že klérus byl politicky angažovaný a netajil se
svými politickými názory. Také Dollfuss chtěl s Vatikánem
dobře vycházet a podařilo se mu prosadit rok před svou smrtí
uzavření konkordátu. Přeceňuje se nebo naopak podceňuje vliv
katolické církve na dění ve střední Evropě před vypuknutím
druhé světové války? Na badatelských poznatcích historiků,
kteří studují materiály ve vatikánském archivu, je nejcennější
právě ono subjektivní hodnocení situace ze strany papežských
nunciů, kteří informují Svatý stolec a následná papežská
rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky Vatikánu.
Jak vnímají Rakušané toto období své historie a zavraždění
kancléře rakouskými nacisty? Jaký vliv měla vzniklá situace na
Československo? To se dozvíte v pořadu Historie věčně živá,
který vysílá Český rozhlas 6 v sobotu 19. května po 21.
hodině. O den později uplyne právě osmdesát let od nástupu
Engelberta Dollfusse do křesla rakouského kancléře.
Michaela Krčmová, redaktorka ČRo 6
|
