|
|
Proč se v dětech usazuje zloba
Bratři Dardennové, kteří prosluli portréty outsiderů (Mlčení
Lorny, Dítě), pořídili další studii citově i mravně
deprivovaného jedince. Tentokrát si vybrali dvanáctiletého
kluka z dětského domova, jenž si odmítá připustit, že
idealizovaný otec jej tam docela sobecky odložil, aby se o něj
nemusel starat. Malý Cyril (Thomas Doret jej obdařil až
děsivou bezcitností) přesto prahne po otci, odmítá připustit,
že ten prodal i jeho milované kolo. Když se chlapce ujme
obětavá Samantha (Cécile de France), dlouho zažívá zklamání a
deziluze. O tom všem pojednává Kluk na kole.
Cyril je vymodelován jako nepoddajný a v zásadě i
nepřizpůsobivý jedinec, jenž odmítá připustit cokoli, co se
vymyká jeho představám. Jakékoli snahy o usměrnění vnímá jako
omezování, proti němuž neváhá bránit se i násilím. Snížená
hladina soudnosti i soucitu se zákonitě odrazí v tom, že
přikývne na účast v loupeži, do níž jej navzdory varováním
zatáhne mladý charismatický zločinec – jen v jeho blízkosti se
cítí být plně respektovaný.
Vyprávění se opět vyznačuje protokolárním odstupem: režiséři
se uchylují k dlouhým záběrům z jedoucích vozidel, ať již
sledují míhající se krajinu, nebo jezdce samé, případně kamera
doprovází jedoucí aktéry. Z toho plyne, že hlavně vnějšek dění
– najmě ulice – podléhá vysoké dynamice, zatímco v místnostech
se odehrávající scény se opírají o staticky zaznamenávané
rozmluvy a podléhají nehybnosti. Jen občas se i zde rozhoří
fyzický konflikt – to když se třeba Samantha snaží agresivnímu
Cyrilovi všemožně zabránit, aby uprchl z jejího bytu.
Dardennové pomíjejí psychologický rozměr příběhu, spoléhají na
výmluvnost a sdělnost svých pozorování, která dokáží v
dokumentaristické poetice inscenovat stejně přesvědčivě jako
je sestavit do emočně působivého celku. Avšak podle všeho
naznačují větší naděje, než v co samotný povahový nárys
dovoluje u Cyrila doufat. Temné sklony jeho chování zůstávají
nadále hrozbou.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto Artcam |
