Gotland existuje...

„Byl jsem teď na ostrově Gotland,“ nadhodil jsem na oslavě Aleniných narozenin, a než jsem mohl cokoli dodat, ozval se Břetislav:
„Gotland? To opravdu existuje? Myslel jsem, že je to ta kniha o Češích od Mariusze Szczygieła!“
„Existuje,“ řekl jsem, „a nemám na mysli ani to muzeum, co vybudovali Karlu Gottovi.“
Gotland je velký ostrov uprostřed Baltu, patří ke Švédsku a leží na něm kdysi slavné hanzovní město Visby se slovutnými středověkými hradbami dnes chráněnými UNESCO.
Rád bych byl probudil zájem svých spolustolovníků, a tak jsem ještě dodal:
„A ke Gotlandu se počítá taky ostrov Farö, kde žil Ingmar Bergman.“
Vypadalo to, že to zabere, jenže v tu chvíli se u našeho stolu zastavila oslavenkyně, a tak jsme ostrov zamluvili.
Rád bych teď proto alespoň vás, kteří jste si také možná doposud mysleli, že jde o to muzeum někde v Jevanech, upozornil na tohle úchvatné místo s téměř šedesáti tisíci obyvateli a rozlohou větší než Lucembursko.
Projezdili jsme ho teď se ženou za tři dny v zaprášeném autě z místní půjčovny s naprasklým předním sklem a vyčvachtanou převodovkou a obhlíželi místa, kam v létě povedu turisty. Na Gotlandu je z čeho vybírat. Stojí tam mimo jiné devadesát sedm středověkých kostelů a v některých jsou opravdu zvláštní nástěnné malby. Jsou tam i zdobené křtitelnice z gotlandského vápence od věhlasných mistrů se jmény jako Byzantinos, Egypticus nebo Majestatis. Dodnes se na ostrově občas nacházejí takzvané „obrazové kameny“, do nichž dávní umělci tesali výjevy ze severské mytologie. Na některých kamenech se potvrzuje to, co Snorri Sturluson na vzdáleném Islandu zapsal na počátku třináctého století do své Eddy...
Za Ingmarem Bergmanem se dostanete ze severu Gotlandu; na ostrov Farö vás převezou zadarmo i s autem. Pokud jste si předtím v muzeu ve Visby zakoupili malou mapku s označením různých míst svázaných s režisérovým životem a dílem, najdete tam pak snadno i kino, kam Bergman s kameramanem Svenem Nykvistem chodili kontrolovat denní práce. Teď na jaře obklopovala dřevěný domek natřený načerveno se střechou z vlnitého plechu a s velkým bílým nápisem BIO vysoká tráva plná kvetoucích pampelišek. Uvnitř sedávali oba filmaři a diskutovali o světle. Byli to fanatici světla. Kvůli správnému světlu budili třeba při natáčení filmu Jako v zrcadle herce ve dvě hodiny v noci anebo jim vkládali do opasků baterie, které pak dodávaly proud elektrickým žárovkám vloženým do petrolejových lamp na stole před nimi. Sven Nykvist vyprávěl, jak si herci stěžovali, že se nemohou soustředit na hraní, protože baterie probíjejí, takže od nich dostávají elektrické rány. Jenže právě to zvláštní severské světlo z Farö na Bergmanově filmu zaujalo a nakonec za něj dostal Oscara...
Hrob režiséra a jeho ženy Ingrid jsme našli na velmi neokázalém místě v koutě malého hřbitůvku u kostela. Nikde na ostrově nekoupíte žádné suvenýry ani trička s Bergmannovým portrétem, dokonce ani DVD s jeho filmy. Na Farö si památku slavného spoluobčana připomínají jednou ročně malým festivalem jeho filmů. Jinak tu po něm po celý rok zůstává jen to zvláštní světlo. Můžete si ho na památku vyfotografovat nebo třeba natočit na kameru, pokud to umíte.
Gotland? Opravdu existuje! I když teď, po návratu z toho kouzelného místa, mě občas napadá, že i mně se to jenom zdálo.

Jan Burian, písničkář a spisovatel