|
|
Lota a Nová: Děvčátko a velká holka
Dva zajímavé hlasy, dvě interpretky, jež už mají leccos
odzpíváno, dvojice desek se slibným, původním písničkovým
materiálem. Jana Lota a Lenka Nová nejsou veřejnosti zdaleka
neznámé, jejich aktuální nová alba však signalizují, že by
zpěvačky mohly výrazněji rozšířit řady svého publika.
 Osmadvacetiletá
Jana Lota vystudovala na Pražské konzervatoři zpěv u Lídy
Nopové, jako vokalistka koncertovala s Danem Landou i Michalem
Pavlíčkem, hostovala na deskách kapel Kryštof nebo Divokej
Bill. Její debutová deska Lidi ji v roce 2008 zastihla s
nepříliš vyhraněným repertoárem, a tak ji známe spíš z duetu s
Richardem Krajčem Přišlo mi to vhod nebo ze soundtracku k
filmu Lidice. Nové album Děvčátko (vydává 100promotion)
směřuje od mainstreamové produkce k osobnější a zvukově
košatější muzice, vzrušivě zastřenému hlasu zpěvačky se nejvíc
daří v nejednoznačných kompozicích jako Tomorrow nebo Bosá, v
nichž se zasněný vokál proplétá zvuky elektronických i
akustických nástrojů. Příklon k náročnějšímu písničkářství ve
stylu Lenky Dusilové a její novinky Baromantika může Janě Lota
paradoxně přinést větší úspěch než otrocké naplňování
obvyklých popových schémat.
 Pestrý
příběh má za sebou i sedmatřicetiletá Lenka Nová, známá hlavně
jako temperamentní „frontwoman“ Laury a jejích tygrů, kde
zpívá přes patnáct let. Také její první sólová deska neudělala
zrovna díru do světa, což však majitelku sametového hlasu,
která mezitím zazářila na nahrávce i v jevištní podobě
projektu Michala Horáčka Ohrožený druh, neodradilo od dalšího
studiového pokusu. Její Psí hodina (distribuuje Supraphon) se
blíží šansonovému ladění zmíněné Horáčkovy dámské jízdy, byť
rockový naturel zpěvačky i jejího manžela a hlavního autora
hudby, kytaristy Michala Pelanta, je z písní patrný. Lenka
Nová umí s hlasem skvěle pracovat a výrazem dovede zakrýt i
libozvučnou prázdnotu některých skladeb. Když se ale i
převládajícímu textaři Lukáši Pavláskovi povedou slova, která
obsah jen nepředstírají, máme tu zralou ženskou výpověď, která
by neměla zůstat oslyšena. Ale to už je na dramaturgii rádií,
včetně veřejnoprávních stanic.
Milan Šefl |
