|
|
 Proč
nechci volit prezidenta
Přímá volba prezidenta je asi největším zásahem do naší ústavy
od jejího vzniku. Tento krok se dá vysvětlit v zásadě dvěma
společenskými tlaky: především je tu lid, který – většinou
zklamán stavem naší politické scény a demokracie vůbec – hledá
nějaký jednodušší lék typu „svrhněme politiky a vládněme si
sami“. Je to klasický a mnohokrát vyzkoušený nesmysl, který,
jak si snad ještě někdo pamatuje, vedl kdysi například k pádu
demokracie a nástupu fašismu v Itálii a v Německu. Lid si sám
vládnout prostě nemůže, vždycky na to nakonec někoho
potřebuje, a pravidelně pak ze svých řad vygeneruje ty
největší darebáky, kteří jsou ještě horší než ti, kvůli kterým
celá šlamastyka vznikla.
Druhým, kdo si tuto změnu ústavy přeje, jsou právě ti
neschopní politikové. Dosud měli volbu prezidenta v pracovní
náplni, ale neuměli se důstojně dohodnout, a tak to milerádi
svalí na někoho jiného, v tomto případě na nespokojený lid.
Jako by si říkali: Ona to pro nás zas taková tragédie nebude,
prezidentovy pravomoci nejsou velké a ušetříme si práci, navíc
nám pak nikdo nebude moci vyčítat, že jsme volili špatně...
Kdosi kdysi jízlivě prohlásil, že demokracie je vláda většiny
a většina lidí jsou hlupáci. Co se dá dělat, nic lepšího než
zastupitelskou demokracii neznáme, ale demokracie přímá dává
tomuto citátu nebezpečně větší opodstatnění.
Máme tu tedy přímou volbu prezidenta. A já, který splácím
hypotéku za byt a půjčku na auto a platím si mimo jiné i
politiky, aby za mě dělali dobře to, co já neumím a co by mě
ani nebavilo, nesouhlasím. Co víc ovšem mohu udělat?
Napsal jsem báseň. Je to sice směšné a ničemu to nepomůže, ale
aspoň se mi trochu ulevilo. A teď jsem se rozhodl, že k těm
volbám – a bude to poprvé – nejspíš nepůjdu. Snad jedině ve
druhém kole, a to jen ze strachu, aby nezvítězil ten
nejděsivější kandidát.
Václav Havel byl i se všemi svými chybami můj prezident. Byla
to vzácná shoda okolností, protože jsem ho nevolil přímo,
přesto se stal hradním pánem. Václav Klaus není můj prezident,
ale zvolili ho za mě mnou zvolení politici, takže hanba padá
na ně; ostatně na to jsou zvyklí a také za to jsou dobře
placeni. Ale teď se mi vůbec nechce učinit ten historický
kompromis a pomáhat dosadit na Hrad někoho z těch natěšených
billboardových kandidátů, které mi deformátoři naší ústavy
předkládají. Můj prezident to stejně nebude, ať tam půjdu,
nebo ne.
Tak si, milý lide, zvol, koho chceš, já poštovní známky s ním
olizovat nehodlám...
P. S. A na závěr, aby se třeba i někomu z vás trochu ulevilo,
přikládám zmíněnou báseň proti přímé demokracii:
Víc hlav víc neví
Tak se to jeví
Neboť jak známo
Největšímu počtu hlav
Se říká bezhlavý dav
Neví víc víc hlav
Nebo dav není zdráv
Zdravý člověk právě v davu
Často ztrácí hlavu
A pak už je bez ní
Což moc dobře nezní
Pif paf
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
