|
|
3x design: Provo, plakát, Pacovská
Bienále grafiky patří v Brně každý druhý rok k událostem
sezóny. Letos je tomu nejinak. Ačkoli samotná přehlídka
národních prezentací tu stojí spíš v pozadí. Do popředí se
rázně prodraly doprovodné výstavy – třikrát „p“: Provo,
plakát, Pacovská.
Co bylo Provo a kdo stál za touhle nizozemskou levicově
avantgardní aktivitou z poloviny šedesátých let, ví dneska
málokdo. Brněnská připomínka je ale komplexní a skvěle
instalovaná, takže divák je rychle v obraze: Provo, podobně
jako Debordova situacionistická internacionála, spojovalo
radikální politický aktivismus s uměním. Jejich nástroji byly
akce plus happening – a do-it-yourself propaganda. Čili
zejména koláže, které navazovaly jak na tradici dada nebo
lettrismu, tak na tehdy aktuální podněty, jako pop-art nebo
komiks. Výsledkem je dodnes živá prezentace jednoho velmi
osobního, tvůrčím způsobem pojatého vzteku na politickou
myšlenkovou impotenci, mocenskou faleš a aroganci.
Druhé „p“ v Brně patří plakátu – českému hudebnímu plakátu od
sedmdesátých let po současnost. K Provu funguje tahle výstava
jako dobrý doplněk, jako odstrašující příklad, jak nemá
grafický design vypadat, jak otřesná, ba odpudivá je vizuální
prezentace uměle vyrobených ikon a ikonek takzvané populární
hudby v Čechách jmenovaných desetiletí. I když výjimky tu
samozřejmě jsou…
A třetí „p“, letos čtyřiaosmdesátiletá Květa Pacovská? Kdo by
neznal její leporela pro nejmenší čtenáře a knížky pro děti,
její nápaditou a hravou prezentaci abecedy nebo čísel, její
vizuální experimenty, vesměs na lyrické bázi, poučené zřetelně
na dějinách moderního umění? Klee, Ernst, Miró, Chagall – ti
všichni a mnozí další tu zpoza artefaktů věnovaných dětem
pomrkávají spiklenecky po jejich rodičích. Vzato kolem a
kolem, vrcholem letošního 25. bienále grafického designu
v Brně je nejspíš právě Pacovská.
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik
|
