|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Blahodárné omyly a zlotřilé „omyly“
Kryštof Kolumbus se před pěti sty lety dopustil pro lidstvo
osudového omylu. Se záměrem najít námořní cestu do Indie se
pustil špatným směrem a objevil, ke smůle indiánů, Ameriku.
V roce 1928 nechal Alexander Fleming v laboratoři otevřené
okno a v Petriho misce na stole kulturu bakterií, do níž se
zcela náhodně dostala plíseň Penicillium notatum. Po návratu
z dovolené zjistil, že účinná látka této plísně zabraňuje
množení některých bakterií – nazval ji penicilin. Elektronik
Wilson Greatbatch vyráběl přístroj na monitorování srdečního
rytmu a k doplnění elektrického obvodu se při hledání vhodné
součástky přehmátl. Místo rezistoru o odporu deseti tisíc ohmů
vytáhl jiný, o odporu jednoho milionu ohmů. Po zapojení
přístroje jím probíhaly pulzy o délce necelých dvou
milisekund, přerušované sekundovými pomlkami. Takto vlastně
vznikl budoucí kardiostimulátor.
Nejběžnější omyly, kterých se lidé drží jako tradovaných, a
tedy samozřejmých pravd, se vyskytují ve výživě a zdravovědě.
Tak například v roce 1870 publikoval doktor E. von Wolf práci,
v níž tvrdil, že špenát má desetkrát víc železa než jiná
listová zelenina. V třicátých letech 20. století tento omyl
stvořil populárního Pepka námořníka, tintítko, které se na
filmovém plátně po zhltnutí obsahu špenátové konzervy stalo
pokaždé svaloušem a zdatným rváčem. Pepek zvedl tehdy v USA
konzumaci špenátu o 33 procent. V roce 1937 přišli němečtí
vědci se zjištěním, že špenát má jen desetinu množství železa,
které se u něj původně předpokládalo. E. von Wolf prý způsobil
tento omyl nechtěným posunem desetinné čárky. Pro zraněné
jednotlivce mohou být osudové omyly ve starých pokynech první
pomoci. Neříkali nám kdysi, že se s postiženým po nehodě nemá
hýbat, aby se mu nepoškodila páteř? Neslyšeli jsme něco o tom,
že když někdo zkolabuje, má se mu podložit hlava, a také že se
má hadí jed z rány vysávat? Je to složitější, je to jinak, a
ty staré poučky mohou postiženého dokonce i zabít.
Lidskou pošetilost a panikářství vyzbrojila „argumenty“
podvodná studie, která byla zřejmě plodem akademické
marnivosti. Britský výzkum z roku 1998 totiž označil vakcinaci
proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám za viníka autismu.
Prestižní lékařský časopis The Lancet později zveřejnil
článek, v němž uvádí, že hlavní autor studie Andrew Wakefield
byl shledán vinným ze střetu zájmů a neetického chování.
Časopis nazval studii promyšleným podvodem. Dalších čtrnáct
studií tento podvod – omyl vyvrátilo, ale mezitím se poplašná
zpráva začala šířit a napáchala velké škody. V roce 2002 se
povědomí škodlivosti očkování v Británii natolik rozšířilo, že
rodiče začali vakcinaci svých dětí ignorovat, což mělo za
následek například zvýšení výskytu spalniček, na které děti
dokonce umíraly. Modelka Playboye Jenny McCarthyová napsala
komerčně úspěšnou knihu, v níž očkování označila za viníka
autismu. Stala se aktivistkou hnutí proti očkování. Další
absurdní fáma zase tvrdila, že očkovací látka proti chřipce z
roku 2009 obsahovala látku, která způsobuje syndrom války ze
Zálivu.
Základní očkování malých dětí je u nás povinné, neurčuje je
ovšem zákon, ale jen vyhláška. Někteří rodičové se prostě
rozhodli, že lékařské vědě nebudou věřit. Vždyť všechny ty
choroby u nás v podstatě neexistují! Ano, téměř neexistují,
protože je obyvatelstvo za ta desetiletí očkování proti nim
imunní! Pokud odpůrci očkování svůj zápas o svobodu a
alternativní přirozený život vyhrají, čekají budoucí děti
epidemie mnoha infekčních chorob, na něž se kdysi běžně
umíralo. |
