|
|
 Do
lesa
Malíř Tage Wilén má svůj ateliér v lese na ostrově Eckerö
nedaleko staré ruské pošty na dnešním území autonomních
Alandských ostrovů, mezi finskými a švédskými břehy. Maluje
jen za denního světla. V zimě se do ateliéru vydává na lyžích,
ale protože tam ani ve dne to správné světlo není, svítí si
tam elektřinou vyrobenou v malé větrné elektrárně, připravuje
rámy a pracuje s dřevem. Televizi ani rádio nemá, ale často si
pouští hudbu z cédéček, která se mu válí po stole.
Nerad mluví. Při obou mých návštěvách jeho lesního sídla za
něj většinou hovořil Peter Winquist – můj přítel keramik a
Tageho spolužák ze stockholmské výtvarné akademie.
V šedesátých letech byli oba tak chudí, že místo večeře
chodili pod okna restaurací nasávat vůně jídel. Ani dneska
nejsou nijak zvlášť bohatí, pokud za bohatství nepovažujete
fakt, že si po celý život zachovali svobodu a nezávislost a
nepřizpůsobili se žádným módním trendům nebo poptávce trhu.
Jejich spolužák Yrjö Edelmann na to šel opačně – zabalil kdysi
lahev vodky do papíru, vyfotografoval ji a pak to celé
namaloval. Vznikla světoznámá reklama na vodku Absolut a její
třeskutý úspěch udělal z Yrjöho Edelmanna milionáře. Od té
doby balil všechno, co se dalo a za co se platilo, a stal se
snad nejlépe placeným baličem na světě. Tage Wilén a Peter
Winquist toho moc v životě nepobalili, jen časem přestali
nasávat vůně u restaurací a tu a tam se s chutí zajdou dovnitř
nadlábnout. Tage je dnes bez ohledu na svou neústupnost a
kritičnost k současné společnosti uznávaná alandská osobnost.
Na ostrově, kde se skoro vůbec nekrade, byl nedávno dokonce
odcizen jeden jeho obraz... Když už některé své dílo prodá,
tak většinou do škol, nemocnic nebo jiných veřejných
institucí. Vysvětluje to tím, že když jeho obraz visí třeba v
čekárně u lékaře, lidé se k němu čas od času vracejí, což je
přece lepší, než když ho spatří jen jednou někde na výstavě...
Už před lety mě Tage Wilén uhranul drsnou ironií, poezií a
symbolikou svých obrazů. Na jednom jsou například manželé,
leží v posteli a jsou k sobě otočení zády. Ona je tlustá a on
je los... Na jiném je Orfeus s Eurydikou ve chvíli, kdy jsou
ještě štastní, kdy jen my víme, co přijde...
Tentokrát vzal Peter Winquist k Tage Wilénovi do ateliéru
nejen mě, ale i turisty, s nimiž jsem cestoval. Obrazy v
ateliéru se za ta léta vyměnily, ale Tage zůstal stejný. Stál,
usmíval se a mluvil za něj Peter.
„Většinou se každý na Tageho obrazech najde,“ řekl Peter. A
tak jsme hledali a já jsem si při tom vzpomněl na dávné Tageho
monumentální dílo, na němž řádí pomatení turisté. Na něm bych
se tedy poznat nechtěl...
Na jednom z jeho posledních pláten je velký zelený kůň. Je
celý zkroucený, rajtuje na něm totiž nepředstavitelně tlustá
žena a muž. Symbolický obraz toho, jak zacházíme s přírodou.
Moc se ale Tageho obrazy popisovat nedají. Kdybyste si je
chtěli opravdu vychutnat, museli byste se vydat přímo za ním,
do jeho ateliéru na Eckerö. Mimochodem, ptal jsem se Petera,
čím bychom mohli udělat Tagemu radost. Řekl, že úplně stačí
naše návštěva. Takže ani nemusíte nic nosit...
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
