|
|
 Velkolepá
epopej o přerodu dobyvatele
Stanice Prima Family uvádí v sobotu 3. listopadu americké
sci-fi Avatar – všichni televizní diváci tak získají přístup k
údajně nejvýdělečnějšímu filmu všech dob. Název prý pochází z
hinduismu, kde označuje pozemské převtělení duchovní bytosti,
avšak v počítačových hrách znamená opak, tedy virtuálního
zástupce každého z účastníků. Toto pojetí přebírá i režisér
James Cameron do svého filmu, postaveného na prastarém, i z
bible známém motivu, kterým je přerod dosavadního
pronásledovatele v ochránce těch, na jejichž zhoubě se měl
podílet.
Film pojednává o chamtivé těžební společnosti, podporovaná
krvelačnými vojáky, která se chce na vzdálené planetě Pandora
zmocnit cenných nerostů i za cenu zničení původního
obyvatelstva, lidem podobných bytostí s modrou pokožkou, kteří
odmítají opustit svá posvátná území. Protagonistou je tu
ochrnutý voják Jake Sully (Sam Worthington), jehož „duch“ se
prolne do nového umělého těla titulového avatara, který získal
vzhled tamních domorodců. Byl vyslán mezi ně s úkolem přimět
je k povolnosti, avšak svému poslání se posléze vzepře.
Smysl příběhu snadno odečteme: Cameron odkazuje k ničení stěží
nahraditelných přírodních zdrojů, ke kácení amazonských
pralesů a osudu tamních indiánských kmenů, k bezohlednosti
těžařů. Avšak tyto podněty zahalil do hávu fantasy, s
veškerými náležitostmi, které k tomuto subžánru patří. Pojetí
zápletek i postav se přirozeně vyznačuje plochostí
přehlušovanou ustavičnou akcí, je poplatné předvídatelnosti i
záchranám v poslední chvíli.
Jestliže syžetový půdorys i vypravěčské uspořádání, herectví i
hudební doprovod prozrazují postupy mnohokrát prověřené, až
úplně mizí jakákoli autorská osobitost, triková úchvatnost,
která odevšad dotírá, zatlačuje do pozadí vše, co by mohlo
vadit. Až dokumentaristicky naléhavé zpodobnění fantaskního
světa Pandory prozrazuje, jak se ustavičně posunují technické
možnosti. Režisér se svěřil, že jej významně inspirovaly
létací sny: pokusil se je zhmotnit. Střemhlavé klesání do
závratných hloubek, podnikané na osedlaných dracích, i složité
průlety členitým prostorem jsou zvládnuty na výtečnou.
Světu Pandory, tvořenému spletí olbřímího větvoví i ve vzduchu
se vznášejících kusů země, vtiskl James Cameron zjevně
panteistický rozměr, kde veškeré živé bytosti jsou jakoby
vzájemně spojeny do jediného organismu, schopného uzdravovat i
pomáhat. Stvořil tak úchvatnou podívanou, vizuálně přesahující
vše, co jsme dosud viděli.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
