|
|
Energie českého dokumentu
Českému filmovému dokumentu se daří. Vedle úspěchů na domácích
i zahraničních festivalech o tom svědčí devatenáct titulů
uvedených letos do kin. A také příznačná skutečnost, že
Festival dokumentárních filmů v Jihlavě (letos proběhne od 23.
do 28. října) vyrostl ze skromného projektu skupiny mladých
filmových nadšenců v prestižní mezinárodní akci. Kdyby tam
nebylo co uvádět, neměl by festival šanci.
V základech dokumentárního boomu je schopnost autorů efektivně
se inspirovat realitou života kolem nás. Nezanedbatelný je i
fakt, že vyrostla nová producentská centra (mnozí
dokumentaristé založili vlastní firmy) a Česká televize s nimi
spolupracuje ochotněji než dřív. Vlastní produkce poskytuje
víc autorské svobody, a vstupují-li tvůrci do koprodukce
například s televizí, nemusí strnule respektovat stávající
„formáty“. Český dokument podporuje i stanice HBO, v jejíž
produkci vznikla řada oceňovaných snímků. Do české tvorby
vnášejí pestrost a svěží vítr i slovenští tvůrci (Peter
Kerekes, Zuzana Piussi).
O mé rodině a jiné elitě
Tematickou šíři a energii nových titulů lze těžko vměstnat do
jednoho či dvou tematických šuplíků, ale pro letmý pohled na
současnou tvorbu si zhruba vymezme několik okruhů. Aktuálním
fenoménem je čerpání témat z osobní či rodinné zkušenosti;
často se z ní daří vytěžit inspirativní zobecnění, jako Janě
Borškové v nevtíravě jímavém snímku Od višní do višní, vzorově
civilním, nepatetickém vyprávění o hledání životních jistot po
bolestné ztrátě. Patří sem vlastně i Největší přání 3
režisérky Olgy Špátové, jejíž variace na klasické téma Jana
Špáty by bez osobní vazby na otce sotva vznikla.
Zvláštní „podkapitolu“ tu tvoří dokumentární portréty
významných osobností, jež vytvořili jejich blízcí. Především
vynikající Divadlo Svoboda Jakuba Hejny – medailon tvůrcova
dědečka, scénografa světového jména. S osobní zaujatostí i
nadhledem, diskusně i citovým nábojem natočený film bodoval u
diváků i na festivalech. Obdobně osobní je i portrét
výtvarníka a scénografa Luboše Hrůzy Život mého otce pohledem
jeho dcery Margaret. Dokument o svém otci, spisovateli Arnoštu
Lustigovi, natočila také Eva Lustigová pod názvem Tvoje slza,
můj déšť.
Životopisné portréty osobností vůbec patří k nejčastějším. V
několika případech se tu podařilo přinést i objevná a zajímavá
fakta – Libuši Rudinské ve filmu Můj otec George Voskovec a
Petře Všelichové v profilu režiséra českého původu Karel
Reisz, ten filmařský život. Autoři zachytili dramata životů a
tvorby svých protagonistů s empatií, bez únavné popisnosti a
„mluvících hlav“. Rovněž Olga Sommerová se v dokumentu o Věře
Čáslavské Věra 68 vyvarovala patosu, oslavných tirád i
trpitelské dikce a natočila civilní, lidsky vřelé svědectví. A
o zesnulém Martinu Jirousovi vznikly dokonce dokumenty dva.
Na sociální notečku
Tradičně silně je zastoupeno sociální téma; David Vondráček
natočil strhující Lásku v hrobě o milenecké dvojici
bezdomovců, Veronika Sobková v drsně věcném i empatickém Venku
konfrontuje aktuální situaci lidí, kteří opouštějí vězení, i
těch, kteří v něm zůstávají. Na zdánlivě všedních
maličkostech, drobných každodenních událostech vyjadřuje
existenciální dilema lidí na rozcestí. Film se neomezuje pouze
na sociální situaci vězňů, ale přesahuje ji, uvažuje o lidské
svobodě vůbec a o způsobu, jak ji unést. Podobně širší záběr i
hloubku sdělení má výtečné Trojmezí Kláry Řezníčkové (film
obdržel Cenu Pavla Kouteckého). Malá horská vesnice Hrčava je
tu svérázným symbolem světa a jeho etnických složitostí.
V poslední době ze zorného pole zájmu filmařů poněkud ustoupil
velký politický dokument, ale politika ve své každodenní,
praktické, a o to důležitější podobě je obsažena jiným,
naléhavějším způsobem – jako existenční nejistota jednotlivců
(Závod ke dnu Víta Janečka), jako nečekaná odhalení temných
zákoutí v nás (O slušnosti Radovana Síbrta). A třeba i jako
něžně naléhavá výpověď Rudolfa Šmída ve vynikajícím animovaném
dokumentu Kronika Oldřicha S. Je to zdánlivě malé, ale
výmluvné „opáčko“ z českých dějin i z trablů současnosti.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
|
