|
|
Heliana v Brně a Pelleas v Praze
S napětím byla očekávána premiéra opery Zázrak Heliany Ericha
Wolfganga Korngolda v Národním divadle Brno v koprodukci
s Falckým divadlem v Kaiserslauternu. Vystupňovala ho ještě
abdikace scénografa Daniela Dvořáka z postu ředitele této
přední moravské scény. Hudebně dramatické dílo brněnského
rodáka pojednává o střetu diktátorského režimu s nejhlubším
lidským citem, závěr je pak svázán s náboženským motivem
vzkříšení, třebaže hrdinové, ve které vkládá divák naděje,
jsou umučeni. Cizinec, přinášející do ujařmené země poselství
lásky, je přinucen k sebevraždě, královna Heliana je za svůj
upřímný soucit upálena. Závěrečný milostný duet tristanovských
rozměrů však dokazuje, že oběť nebyla zbytečná.
Korngold své pěvce nikterak nešetřil, pokud jde o rozsah a
sílu hlasu i četné vysoké tóny, na něž musejí v nejvyšší
extázi vystoupat. To přinášelo potíže tenoristovi Norbertu
Schmittbergovi v postavě Cizince, skvěle však obstála
jihoafrická sopranistka Sally du Randt v titulní roli. Chválu
si jistě zaslouží česká mezzosopranistka Jana Wallingerová,
která ztvárnila postavu intrikánské Poselkyně, podněcující
Vladaře (Derrick Lawrence) k ohavným skutkům. Hustě
instrumentovaný orchestr, který řídil zkušenou taktovkou Peter
Feranec, si během tříhodinového představení neodpočine a
straussovsky komplikovaná partitura je náročnou prověrkou
dobré kondice brněnského souboru.
Také pražské Národní divadlo prošlo na nejvyšších postech
personální krizí, jež dala režijní příležitost novému opernímu
šéfovi Roccovi. V inscenaci Debussyho Pellease a Melisandy se
současně představil jako autor scénického řešení a výtvarník
kostýmů, na nichž spolupracoval s návrhářem Miroslavem Sabo.
Minimalistická scéna je pojednána několika svislými vrstvami
malířských čtvercových sítí, v nichž se rozvláčně pohybují,
vzájemně od sebe oddělené, jednající postavy, které v tomto
labyrinthu jen zřídka nacházejí důvěrnější kontakt. Skleněné
jablko je nejen připomínkou Evina prvotního hříchu, ale též
nevyřešenou záhadou, která se v druhé části večera ještě
zmnohanásobí. Škoda, že zpívaný text v takto determinovaném
prostředí nemůže příslušně korespondovat s hereckou akcí,
přičemž Maeterlinckův symbolismus je zcela setřen. K nejlepším
výkonům dokonale hudebně nastudovaného večera (dirigent
Jean-Luc Tingaud) patřila altistka Kateřina Jalovcová v
postavě Melisandy.
Ivan Ruml, redaktor ČRo 3 – Vltava |
