|
|
 Ivan
Němec, publicista
Nový pohled na staré téma
„Budu vyprávět francouzský příběh, který bude vážný, ale podám
ho zábavným způsobem,“ slibuje Vypravěč, jehož počáteční slova
vystupují z notoricky známé líbivé melodie, jež slíbené
francouzské prostředí výstižně dokresluje. Co slíbí, to se
také skutečně naplní, neboť polská autorka Malgorzata
Sikorska-Miszczuk zpracovala ve své hře Kufr (původní název:
Pantoflíčkův kufr) téma holocaustu vskutku neobvyklým
způsobem. A tak se nedivme, že její rozhlasová inscenace v
dramaturgii Hynka Pekárka, překladu Jiřího Vondráčka a
vynalézavé režii Ivana Chrze získala na letošním festivalu
Prix Bohemia 1. cenu v kategorii rozhlasových her. Její
premiéru přinesla 9. října stanice Vltava.
Nekonvenčnost polské dramatičky a scenáristky spočívá v tom,
že ve své hře pohlíží na nacistickou genocidu Židů, ale obraz
oněch hrůz nekreslí skrze obvyklý závoj vzpomínek plných
povzdechů, pláče a smutku. Její nesentimentální líčení stojí
naopak na citlivém nadhledu, v němž se objevuje i komika a
prvky černého humoru, mající někdy náběh až k cynismu, aniž by
se tím snižovala tragická vážnost zobrazovaného problému.
Napomáhá tomu i netradiční kompozice, která střídáním
vypravěčsko-komentátorské roviny s linií dramatickou připomíná
strukturu některých Brechtových her, při nichž navíc vstupují
do projevu i jisté zcizovací momenty.
Stárnoucí hrdina Fransua po naléhání své ženy, aby se zabavil
třeba vycházkou, vyjde ven a kroky ho zavedou do podivného
muzea s prazvláštními exponáty. Tvoří je hromady bot a hory
brýlí, kopy plyšových medvídků a dalších dětských hraček,
fotografie a vagon-dobytčák pro přepravu lidí. Vypravěč
(Michal Novotný) sleduje hrdinovu cestu a komentuje jeho
počínání; exponáty muzea holocaustu, jež je pro Fransua
„muzeem překvapení“, popisuje s věcností, která mrazí. Z
hrdinových vzpomínek vyjde najevo, že od tří let vyrůstal bez
otce, vychováván otčímem a matkou, na niž marně naléhá, aby se
o tátově konci něco dozvěděl. Zjistí pouze, že kdyby nosil
pravé jméno po otci, znělo by Pantoflíček. Při pokračující
prohlídce muzejních exponátů, doprovázen výkladem
profesionálně střelené, poblázněné a zoufalé Průvodkyně (Bára
Štěpánová), která již nemůže svou práci v tak strašném
prostředí vykonávat, zahlédne Fransua kufr, na jehož visačce
objeví tátovo jméno. Poté co kufr otevře, se mu otec zjeví v
situaci, z níž není úniku. Marně mu zoufalý syn naivně radí,
že si zachrání život, když přestane v plynové komoře dýchat a
rychle vyjde ven.
Zjednodušený nástin fabule nám nedovolí postihnout
filozofickou rovinu textu, která se z příběhu vynořuje,
protože autorka pracuje také s volnými řetězci asociací i
metaforickými obrazy. Nic z toho však neuniklo promyšlené
režii. Ivan Chrz dokonale rozlišil a zužitkoval rozrůzněné
stylové větve předlohy a dovedl herce k přesně odstíněnému
projevu. Hlavní roli výborně ztvárnil Jiří Ornest, jehož
stárnoucí dýchavičný Fransua dychtivě hledá pravdu, dokonale
se vyhýbá nabízejícímu se sentimentu, a přesto je jeho projev
plný hlubokého citu.
Hrůzy holocaustu jsou tématem již mnohokrát zpracovaným, ale
Malgorzata Sikorska-Miszczuk dokázala tuto látku pojmout s
takovou osobitostí, že její odraz pak můžeme obdivovat i na
nevšedním režijním a hereckém uchopení.
|
