|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Hudební večírek před půlnocí
Pravé dokumentární hody připravil pro posluchače Tomáš Černý.
První listopadovou sobotu věnoval část svého pořadu RozHraní
jubilující a Řádem čestné legie oceněné Martě Kubišové. Její
názory a pocity z prvních let svobody nám zprostředkoval v
pořadu A léta běží, vážení... z roku 1992, v němž Marta
Kubišová figurovala a připravila jej Libuše Šneková. Cítíme z
něj dobové nadšení a optimismus, navzdory únavě, kterou
Kubišová po třech letech koncertování cítí, radost ze
svobodného nadechnutí se. Po jeho skončení (ano, odvysílán byl
celý pořad, ne jen krátká ukázka – to se již také málokdy
slýchá) zařadil Černý kontrastně pořad zachycující zpěvaččiny
začátky – jeden z dílů cyklu Písničky z Alfy, který v roce
1965 připravoval v plzeňském studiu Zbyněk Kovanda. Písně,
které v pořadu komentuje, jsou dnes již zapomenuty – o to
radostnější je setkání s nimi, Marta Kubišová se v nich teprve
pěvecky hledá. Přesto – či spíš právě proto – potěší a dojme
skvělý bluesový a swingový drajv, s nímž interpretuje píseň
Kupte si strom. Potěší i nenápadný humor Zbyňka Kovandy; ve
vztahu k názvu písně Loudá se půlměsíc například naznačuje, že
loudající se půlměsíc „známe skoro všichni – pár dní před
výplatou“.
Hlavní poklad však RozHraní nabídlo až ve své druhé polovině:
první ze tří dochovaných a znovu objevených pořadů z cyklu
Půlnoční party, který na podzim 1968 připravoval Jiří Bauer.
Jiří Suchý a Jiří Šlitr zde dostali hodinku před půlnocí
dramaturgicky neomezený prostor, „cochcárnu“, jak bychom řekli
dnes. V prvním odvysílaném díle – po nesmělé moderaci Bauerově
– se mikrofonu chápe Jiří Suchý a několik dalších minut
projektuje jako poctu vzorům Šlitrovým i svým. Zazní tu
Šlitrova a Koptova nostalgická píseň Drožákář, kterou Suchý
zpíval ještě před vznikem Semaforu v Redutě a kterou dnes
skvěle revitalizuje Přemysl Rut nebo Kainarova dadaistická
verze amerického šlágru Whispering pod názvem Ona byla
mlynářovo dítě. V další části pořadu ovšem převezme otěže Jiří
Šlitr a baví publikum hudebními hádankami, vyprávěnkami i
Kainarem otextovaným Saint Louis Blues... Zábava plyne ve
volném tempu a ve volném stylu – jistě to není propracovaná
dramaturgická lahůdka, Jiří Šlitr se často přehmátne na své
klaviatuře, Jiří Suchý se občas zakoktává – ale cenná je
Půlnoční party především v zachycení uvolněné atmosféry. Oba
pánové i publikum reaguje bezprostředně, naladěni na stejnou
vlnu. Doba takové pohodě moc nepřála – pořady byly
premiérovány po srpnové okupaci a rozhodně nebylo mnoho důvodů
se smát. Osudovost doby, v níž žijí, tu tvůrci neakcentují –
až na konci, kdy zazpívají hosté Miroslav Paleček a Michael
Janík píseň „Ptám se vás, jestli se vyplatí v životě rovně
stát“, se připomene ve vší své strohé surovosti. Zábavnost na
chvíli mizí – a zůstává jednoduchá otázka, tak těžce
zodpověditelná vlastním životem.
V rozhlasovém studiu se však v těch předpůlnočních hodinkách
vytvořil malý ostrůvek vzájemného porozumění a radosti z
humoru, vznikajícího tady a teď. Stačí malé srovnání s o
dvacet let pozdějšími Televarieté či Kouzelníky, aby si
posluchač uvědomil propast mezi radostí improvizace a korzetem
cenzury. |
