|
|
 Naše
filozofie
Vždycky mě rozesměje, když se někdo nad něčím zamyslí a hned
mluví o tom, že „má filozofii“. Filozofii prodeje ponožek,
filozofii tréninku fotbalového mužstva, filozofii obchodování
se samopaly…
Co Čech, to filozof.
O to překvapivější pak musí pro leckoho být srážka se
skutečnými filozofy, kteří, ač je to s podivem, v naší
společnosti skutečně žijí a myslí, tedy jsou. Když si ovšem
někdo plete filozofii se strategií byznysu nebo taktikou hraní
fotbalu, těžko může jejich myšlenkám porozumět. S filozofií je
to jako s jinými vědami – zkuste debatovat s matematiky o
matematice, pokud si vystačíte s kupeckými počty a víc vás
vlastně ani nezajímá...
Ani já nedokážu obsáhnout témata, jimiž se dnes filozofie
zabývá. Baví mě ale občas pozorovat, jak si ti zvláštní lidé
pohrávají s věcmi a jevy kolem nás a v nás, jaké nastolují
otázky a jak převracejí vžité pořádky ve způsobech našeho
myšlení. Líbí se mi, když mi popíší, že ty schody, po nichž
hodlám sejít do sklepa, vlastně nejsou schody, protože ani
sklep není sklep – a já sám vlastně už taky nejsem, nebo
alespoň nejsem, co jsem býval.
Tahle relativizace a demytizace hodnot a mého vžitého vnímání
mi připadá nejen zábavná, ale také důležitá. Člověk pak díky
ní spoustu věcí nebere tak samozřejmě a dokáže se třeba i
kochat představami, že náš svět sice vypadá tak, jak vypadá,
ale všechno by mohlo být i jinak. Že život stále ještě – přes
neochvějné pravdy hlásané politiky či takzvanými celebritami a
suverénně předkládané některými médii – představuje velké
tajemství, které ty samozvané mudrce přesahuje.
Divné je, že ačkoli na nejzákladnější otázky našeho bytí
neznáme odpovědi, žijeme celkem klidně. Když se někoho
zeptáte, co je podle jeho názoru smyslem života, odpověď je
většinou značně opatrná, váhavá, případně dotyčný vůbec
netuší, co na to asi tak říct. Přitom u jiných otázek tápeme
mnohem méně, nebýváme tak nervózní nebo váhaví; není to
zvláštní?
Často si dokonce s vlastní nevědomostí pohráváme a hřešíme na
ni – třeba v těch reklamách na auta, za jejichž volantem nikdy
nebudeme nuly, nebo na myčky nádobí, které nám do života
vnesou harmonii a svobodu. V byznysu je naše nejistota ohledně
smyslu života zneužívána poměrně často, peníze jsou ostatně
oblíbenou náhražkou všeho.
Největší množství energie a životního elánu věnujeme, jak se
zdá, právě vydělávání peněz, tedy něčemu, co sice z toho
všeho, co bychom měli dělat, není to nejpodstatnější, ale dá
se to vcelku spolehlivě spočítat a vyčíslit. Za peníze si pak
můžeme koupit iluzi životního úspěchu, společenského
postavení, respektu, fyzické dokonalosti… Sice pořád nevíme,
proč tu jsme, ale aspoň máme prachy, tudíž něco znamenáme. To
je naše filozofie.
A skuteční filozofové, ti divní brouci, nám tohle všechno
svými otázkami zbytečně komplikují.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
