|
|
Tíživá grotesknost Osamělých srdcí
Pražské Divadlo Komedie se svou produkcí v uplynulých deseti
letech nesmazatelně zapsalo do historie českého divadelnictví.
I když se jeho tvůrčí tým kvůli ignoranci pražského magistrátu
koncem uplynulé sezony rozešel, dnes se jeho bývalí členové
již objevují na jiných pražských scénách a vnášejí do jejich
poetiky charakteristické rysy své předchozí práce.
V případě Osamělých srdcí, nejnovější inscenace Divadla na
Zábradlí, jejíž režie se ujal David Jařab, někdejší umělecký
šéf Divadla Komedie, a jejímž protagonistou je Stanislav
Majer, jeden z nejvýraznějších interpretů rozpuštěného
souboru, proběhla tato implantace úspěšně.
Šťastný byl už výběr a dramatizace prozaické předlohy – novely
Nathanaela Westa Přítelkyně osamělých srdcí. Příběh o tom, jak
je redaktor dopisové rubriky drcen osudy nešťastníků, kteří ho
prosí o radou a pomoc, přenesl Jařab spolu s dramaturgyní
Lucií Ferencovou do jiného média. Noční rozhlasový pořad pro
osamělá srdce, do nějž je na scéně příběh časově kumulován,
umožnil Majerovi v roli Utěšitele rozehrát všechny finesy jeho
svůdného hlubokého hlasu. A díky prostředí nevelkého
rozhlasového studia, do kterého za ním přicházejí ostatní
postavy, lze na jevišti konkretizovat i specifickou
„surreálnost“ předlohy, v níž se prolínají skutečná,
představovaná i snová střetnutí protagonisty s bližními.
Kongeniálním Majerovým protihráčem je Jiří Ornest,
ztělesňující cynického majitele rádia, jemuž jde jen a jen o
počet posluchačů. Ženské postavy – frigidní koketa Marie
(Kristina Beranová), obětavá Betty (Lucii Ferenzová),
znásilňovaná a ponižovaná Dívka (Natálie Řehořová), nymfomanka
Doylová (Natália Drabiščáková) či usoužená nemocná Žena (Marie
Spurná) – nabízejí interpretkám kvůli jednostrunnosti svých
charakterů méně příležitostí. Nicméně škála těchto
kontrastních charakterů a sugestivní scénická hudba Ivana
Achera posilují zvláštní oscilaci inscenace mezi sentimentem,
trapností, černým humorem a autentickou tragikou. Příběh
z třicátých let minulého století i díky tomuto víceznačnému
ladění pozoruhodně rezonuje s naším současným pozvolným
zbídačováním, s tíživou groteskností dneška.
Bronislav Pražan, publicista
Foto Martin Špelda |
