Václav Malý, duchovní

Co říkáte na výsledky posledních voleb do senátu a krajů?

Nejsem překvapen, netěší mě to, ale není to také žádná katastrofa. Jsme mnoha politickými, ekonomickými a vojenskými vazbami s Evropskou unií propojeni v takové míře, že pravidla vládnutí nelze zásadně měnit. Velkou roli ve výsledcích voleb sehrála i média, protože neustále opakují a skloňují slovo krize. Nutno však také podotknout, že vláda opravdu veřejnost špatně informuje o svých krocích, a o srozumitelném objasňování jejích činů už vůbec nemůže být řeč. Lidé se obávají o svoji budoucnost, a proto naivně volí ty, kteří jim beztak zlepšení nepřinesou. Aktuální volební výsledky přinesla neuvědomělost a nevědomost části naší společnosti.

Jste autorem předmluvy ke knize Psychologie komunismu. Myslíte si, že nám již komunismus ukázal všechny své tváře?

Nevěřím, že by se myšlení komunistů přerodilo. Už proto, že jsem od nich dosud neslyšel distanc od všech neblahých událostí do roku 1989. Mluví pouze o výstřelcích, ale v podstatě nezaznělo, že minulý režim byl násilnický a špatný. Proto jsou pro mě nedůvěryhodní a myslím si, že už nemůžou ukázat žádnou novou tvář a přinést něco objevného, natož novou vizi. Vadí mně, že stále jen kritizují polistopadový vývoj a že nejsou schopní uznat, že se podařilo i mnoho pozitivního. Důvěryhodná opozice je ta, která dovede uznat i kladné kroky vládnoucí politické strany.

Madeleine Albrightová však okomentovala poslední volby tak, že dnešní komunisté už nejsou těmi před Sametovou revolucí, že se změnili a že se již nikdy historie nemůže opakovat – takže se vlastně nic zásadního nestalo, když se po třiadvaceti letech dostali k moci.

Ano, je třeba respektovat demokratické volby, jakkoli to v tomto případě říkám nerad. Bude to pro komunisty zkouška, neboť ti lidé, kteří je nyní volili z nějaké vzpoury a nespokojenosti, brzy prohlédnou.

Vystupujete na obranu lidských práv, jste předsedou Iustitia et pax. Kdy jste se naposledy musel někoho zastat?

Snažím se ve světě hájit ty, kdo nepožívají svobody. Na příslušná místa píšu dopisy a žádám, aby ten či onen nebyl nespravedlivě pronásledován. V naší zemi jsem nedávno inicioval vznik dokumentu, kterým podporuji zdravotně postižené, protože reforma, která se chystá, bude pro ně nespravedlivá. Pokud mě někdo osloví přímo, snažím se ho navést, kam přesně se má obrátit o pomoc.

Vedle kardinálů Vlka a Duky jste z duchovních nejvíce žádán v médiích. Jste napříkald pravidelným hostem v pořadu Českého rozhlasu Jak to vidí... Máte kladný vztah ke sdělovacím prostředkům?

Je to paradox, protože jsem od přírody plachý člověk. Všichni si mě ale spojují s davy. Pokud mají média zájem, jsem otevřený a snažím se vyjádřit určité myšlenky, povzbudit společnost a ukázat jistou kulturu vyjadřování a myšlení. Při mé práci není možné, abych se médiím zcela vyhýbal, ale dobře rozmýšlím, která z nich jsou solidní a která povrchní a populistická. Nesu v těch chvílích nejen svoji kůži na trh. Zastupuji církev, která má poměrně omezenou možnost vyjadřovat se prostřednictvím masmédií. Rozhodně se nechci stát mediálním mágem. Nepřeceňuji se už proto, abych sám nezískal dojem, že jsem nepostradatelný a že se mohu vyjadřovat ke všemu. Je mnoho otázek, na které nedokážu odpovědět, a klidně se k tomu veřejně v médiích přiznám.

Tím se nepřímo dostáváme k vašemu biskupskému heslu Pokora a pravda.

Pravdu chápu především vůči sobě – nic si nenamlouvat. A pak vůči okolí, abych vždy dovedl realisticky nazírat druhé a abych nepodléhal jednoznačným soudům. Pravda je pro mě pak hlavně evangelium a můj život v něm. S tím souvisí i pokora. Stát pevně na nohou, nebýt „mistrem světa“ a uvědomovat si stále, že toho víc nevím, než vím.

Stejně jako vy si vybíráte hodnověrná média, se kterými spolupracujete, lidé si volí ta, která čtou a poslouchají. Bohužel, ve většině případů je to bulvár.

Je to jejich únik před vlastními každodenními problémy a starostmi. Dále je to i omluva vlastních slabostí, protože sledováním problémů takzvaných celebrit se sami vyviňují z vlastních poklesků a rádi si přečtou o stejných poklescích jiných lidí. A v neposlední řadě čtení bulváru nevyžaduje vlastní myšlení, což je pohodlné, protože lidé tak můžou převzít cizí pohled na věc. Co na tom, že je bulvár povrchní a často lživý...

Umí církve dobře využívat možnosti médií pro svoje poslání?

Tady máme velké dluhy! Na druhou stranu ale musím říct, že média většinou vyžadují stručnou a jasnou reakci, což není vždy snadné, protože mnoho témat potřebuje hlubší úvahu. Doba se velmi zrychluje a ani posluchač nebo divák neudrží delší dobu pozornost. Určitě s tím souvisí i fakt, že není v našich řadách moc mediálně zdatných duchovních, a proto se většina z nich publicity straní.

Ježíš vyslal své učedníky se slovy: „Jděte do celého světa…“ Tak proč ne právě přes média?

Nelze ovšem spoléhat pouze na tyto prostředky. Mohlo by se totiž stát, že uvíznutím v médiích zapomeneme na práci v terénu, mezi konkrétními lidmi, které je nutné oslovit osobně.

Mnohokrát již zaznělo, že katolická církev v polistopadovém vývoji promarnila svoji šanci lidi oslovit. Převraťme tento názor. Není to třeba tak, že česká společnost promarňuje nabídky, které jí může církev poskytnout a zprostředkovat?

Velmi nerad cokoliv zevšeobecňuji. Většině naší společnosti je však nutné přiznat velké předsudky vůči církvím, vyvěrající z neznalosti, ze zaujaté výchovy, nebo také z lhostejnosti. Poslední dobou si ale všímám, že ubývá tvrdých ateistů, že spíše přibývá lidí, kteří nemají v duchovních věcech jasno, kteří po něčem touží, ale nedají si již námahu, aby hledali hlouběji. Někteří věří mnoha pověrám. Dnešní uspěchaná doba hlubšímu poznání také nepomáhá, protože dnešní lidé chtějí přijít věci na kloub hned. Jenže k opravdovému duchovnímu zakotvení je třeba trpělivosti a kritického pohledu, aby si člověk vybral kvalitní duchovní cestu, a nikoli jen povrchní pozlátko. Opravdové hledání Boha nemůže být jen momentálním vzepětím, je to celoživotní namáhavá cesta. Ano, nejen naše česká společnost, ale i ta celoevropská zapomíná, že evropská kultura je jednoznačně založena na křesťanských základech a principech. Stojíme nyní na křižovatce a je nutné si uvědomit, kam kráčíme a jestli se zastavíme, případně kam chceme dále kráčet.

Pavel Sršeň, publicista

Foto Tomáš Tesař

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas, které vychází 18. 11.