Číslo 2 / 2013.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se zpěvákem a skladatelem.
Janem Spáleným.


 

 

 

 

 

 

 Jan Spálený

Kam došel muž (a jak se choval)

Novinka Stanislava Komárka – Muž jako evoluční inovace? (Academia, 2012) láká svým titulem na důležité téma současnosti: vyhasínání klasické maskulinity a její pozvolná transformace do „měkké“, masochistické femininity. Stačí podívat se na „softies“ ve službách dnešní reklamy, třeba Davida Beckhama, aby bylo jasné, o čem je řeč.

Komárek jde na vybrané téma jaksi transkulturně, komparativně a zároveň kosmopolitně. Díky svým profesurám z biologie a filozofie má k ruce široké zázemí pro to, aby projevy ducha ilustroval hbitě a trefně projevy tělesnými, stejně jako apriorně vyloučil teze ex-cathedra svoji bohatou zkušeností cestovatele po kulturách a zemích celého světa. Odtud logicky plyne preferovaný žánr: lehce beletrizovaný, čtivě psaný esej, text s hlubokým znalostním backgroundem, ale vystavěný se silně vyvinutým citem pro komiku, častokrát absurdní, mnohdy též sebeironického rázu.

Na Komárkovu novou práci se snesla kritika za jistý cynismus plus nezávaznost, ba mylnost, pokud jde o sociologický rozměr díla. To je otázka pohledu: Co je pro jednoho krutým cynismem, může být pro druhého zdrojem zábavy – navíc, jak řečeno, Komárek si ochotně utahuje i sám ze sebe, zejména ze svého akademického působení. A že zklamal jako sociolog? Autor nikde nedeklaruje, že by chtěl vést vážnou sociologickou rozpravu, mnohem spíš odkazuje k přístupu psychoanalýzy, v první řadě k Jungovi; v podtitulu jeho práce pak stojí pojem etologie, čili nauka o lidském, případně zvířecím chování.

Autorovo pitvání upadajícího muže, jeho někdejší role a jeho role dnes, jeho postavení v různých světových společnostech, jeho manipulace i manipulovatelnost ženou, jeho rituální hry a kratochvíle jako válka, symbolické tokání a roztahování „pavího chvostu“, funkce jeho mozku i jeho penisu – to vše skládá ve výsledku obraz, z nějž muž vystupuje značně nemužsky. Jako by ideálem dnešní infantilizované společnosti byl spíš homosexuál než tradiční heterosexuál. V tomhle verdiktu má Stanislav Komárek zřejmě pravdu.

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik



  Vracejí se Kadár a Klos
  Dívejte se
 
  Na okraji beznaděje

  Nalaďte si  
 
  Kulturní zážitek roku 2012
  Téma