|
|
 Jakub
Kamberský, publicista
Když je normalita na obtíž
Stanice Vltava uvedla 11. prosince premiéru rozhlasové
adaptace hry V hodině rysa, švédského dramatika Pera Olova
Enquista. S blížícím se koncem tematického Severského roku šlo
o poslední dramatickou premiéru z tohoto ranku. Ve zhruba
hodinu trvající hře sledujeme dramatický příběh chlapce (Filip
Kaňkovský) umístěného v ústavu pro psychicky narušené jedince.
Zmíněný chlapec neunese smrt dědečka, který se o něj staral a
kterého nade vše miluje. Zároveň se nedokáže smířit s
představou, že by v domě, kde vyrůstal, měl žít někdo cizí,
proto se nových nájemníků zbaví a posléze dům zapálí. Je proto
umístěn do ústavu, kde se stane součástí podivného experimentu
ošetřovatelky Lisbeth (Tereza Hofová). Chlapci je svěřen do
opatrování kocour. Pouto, které mezi obě vznikne, je však
naneštěstí přetrhnuto, a to hned dvakrát. Poprvé shodou
okolností, když pacientovi Erikssonovi (Lukáš Příkazký)
vypadne kocour z ruky tak nešťastně, že přepadne přes zeď
ústavu a zraní se. Podruhé ve chvíli, kdy po zoufalém
chlapcově útoku na Erikssona Lisbeth kocoura zabavuje. To však
má tak nedozírné následky, že Lisbeth k řešení situace
povolává farářku (Daniela Kolářová), která si nakonec k
chlapci nachází cestu a sama je vystavena řadě pochybností a
otázek.
V průběhu hry víc a víc rozplétáme chlapcův osud, jeho citové
pohnutky, abychom si nakonec kladli řadu otázek, jako třeba:
Není náhodou někdy rádoby chladná normalita, kterou zde
demonstruje Lisbeth, na obtíž? Není bariérou pro pochopení
citu, pro pocítění té nejniternější lásky? Nejsou ti, kteří se
drží nastavených pravidel a restrikcí, nakonec většími viníky
než ti, kteří chtějí milovat, ale je-li jim v tom zabraňováno,
ze zoufalství se pak uchylují třeba i k silně nestandardním
řešením? Je na každém z nás, jak si odpovíme, k čemu se
přikloníme.
Co se realizace týče, musím pochválit režisérku Natálii
Deákovou za precizní vedení herců a rovněž za odvahu, kdy
postavila vedle rozhlasové matadorky Daniely Kolářové dva
mladé, mikrofonem nepoznamenané herce. Tereza Hofová sice už
několik rozhlasových zkušeností má, ale pro studenta
absolventského ročníku DAMU Filipa Kaňkovského šlo o
rozhlasový (a zdařilý) debut. Představuje takzvaně narušeného
chlapce velice přesvědčivě, se vší citlivostí, impulzivností.
Veškeré povahové výkyvy jsou uvěřitelné. Uhrát někoho ne zcela
normálního není snadné pro ostříleného herce, natožpak pro
začátečníka, takže: klobouk dolů.
Tereza Hofová a Daniela Kolářová pak Filipu Kaňkovskému zdárně
sekundovaly. Hofová se vší chladností a hysterií své postavy,
Kolářová pak farářčiným stoickým klidem, ale i spravedlivým
rozhořčením. Když ke všemu připočteme silné dialogy v
brilantním překladu Zbyňka Černíka, můžeme mluvit o
fascinujícím rozhlasovém zážitku. |
