|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Pověrčivost – dítě pošetilosti
V noci před Novým rokem se prý nemá věšet vyprané prádlo,
přináší to smůlu. Podívej, padá hvězda, něco si přej! Střepy
přinášejí štěstí. Rozbitá zrcadla zaviní sedm let smůly! Délka
života závisí na počtu zakukání. Hlavně vykročte ráno
z postele pravou nohou! Jenže bude-li zrovna pátek třináctého,
tak to není nic platné. Ale když nepotkáte ten den černou
kočku, nevysypete slánku, nepodlezete prádelní šňůru a
nešlápnete na víko od kanálu a…
Nejsem pověrčivá a nejsem věřící v žádném ohledu, náboženském
ani jiném, což mě naplňuje jistým pocitem svobody, zbavuje
obav z prorokovaných následků. Nemůžu si ovšem vypomoci při
komentování různých situací běžnými prefabrikáty lidových
mouder, a když s tím na mě vyrukují přátelé či známí, upadám
do rozpaků. Být pověrčivá je jaksi společensky přijatelnější.
Všichni pověrčiví a věřící (čemukoliv a v cokoliv) jsou
součástí většiny, a většina si většinou myslí, že má pravdu.
Není mou ctižádostí se s většinou o pravdy hádat, pravdy,
fakta, realita se stejně nakonec vyjeví, projeví. My vyznavači
mírné a veselé skepse si toho všimneme, většina věřících a
pověrčivých nikoliv, no a svět se točí dál. Vše nasvědčuje
tomu, že každý jev a vlastnost má své příčiny a následky,
jedna věc zapříčiňuje druhou podle toho, jak se projevují
chemické reakce v přírodě, na planetě, v naší hlavě, geny,
biologické zákonitosti a všemu vládnoucí fyzikální zákony. I
náhody mají své příčiny, ovšem skryté, jako by nevýznamné,
nahodilé. Spousta věcí a situací vzniká na nestabilním
základě, stejně nevypočitatelném, jako je náledí, Damoklův
meč, krok opilce po mostním oblouku, rozviklaná psychika. Co
mě trápí, není celkem neohrožující, nedůsledná a rozpačitá
pověrčivost v zemích mně známé kultury, ale až vražedná
pověrčivost podstatné části zbylého světa.
Čínské léčitelství má dodnes v nabídce lektvary ze sušené hadí
kůže, žraločích ploutví, ze sušeného želvího podbřišku,
tygřího penisu, samozřejmě rozemletý roh nosorožce a mnoho
dalších bizarností. Kvůli pověrčivosti většiny obyvatel
především Afriky, Asie a Indie (ale také kvůli snobskému
gurmánství bohatců) se loví žraloci, kterým mořští pytláci
zaživa uřezávají ploutve a bezmocná těla házejí zpět do moře.
Kvůli pověře, že prášek z rohu nosorožce zvýší potenci či
vyléčí rakovinu, se pokoutně vyvražďují tato vzácná zvířata,
přitom rohovina jejich klu je stejná jako u kravích rohů. V
minulém roce jich pytláci jen v Jihoafrické republice ulovili
čtyři sta čtyřicet osm. Pověrami opředení tygři končí na
tržištích ve stáncích léčitelů. Další léčivou látkou má být
medvědí žluč. Prý dokáže vyléčit játra a záněty, snížit
horečku, odstranit žlučníkové kameny nebo zlepšit zrak. Na
stovkách farem hlavně ve Vietnamu a Číně trpí a umírají
v těsných klecích tisíce medvědů. Ve Vietnamu těmto týraným
šelmám za krutých bolestí odeberou za rok na sedm tun žluči. Z
tohoto množství se pak vyrobí asi půl tuny drahých „léků“ a
kosmetických přípravků. Členové asociace tradiční čínské
medicíny hájí tento odporný chov s tím, že medvědí žluč je pro
léčebné účinky nezbytná. Prokázaná účinnost žádná. Jen pověra
spojená s bezcitností a hrabivostí. Přípravky ze žluči těchto
týraných zvířat se prodávají jako léky tradiční čínské
medicíny i v Praze, Ostravě a přes internet. I v naší kultuře
se najdou lidé stejně krutí jako hloupí.
Omlouvám se za neveselý článek.
Do nového roku vykročme jakoukoli nohou. Hlavně s rozumem. |
