|
|
 Zvířátka
na konci roku
Pár dnů před Vánocemi vysílali v rádiu krátký rozhovor s
jakýmsi mužem, kerý se zastával kaprů v kádích. Předvánoční
prodej ulovených a přidušených „oblíbených šupináčů˝, o
způsobu jejich mordování nemluvě, vylíčil tak, že se mi dělalo
špatně od žaludku. Ani redaktorka se u toho tématu raději
dlouho nezdržela a rychle se vrátila k popisu těžké práce a
omrzlých prstů nebohých prodavačů…
Mám rád scénu z filmu Krokodýl Dundee, kdy se hlavní hrdina
rozhodne vyhnat z buše opilé lovce klokanů. Zamaskuje se
klokaní kůží tak, že agresoři vyděšeně konstatují, že klokani
opětují palbu, a dají se na útěk. Letos na silvestra jsem si
přál, aby z protější stráně před našimi okny o půlnoci
vypochodovala ozbrojená komanda srnek, kanců, zajíců a bažantů
a předvedla něco podobného dacanům, kteří si pletou veřejný
prostor se střelnicí. I tato v podstatě slabá kanonáda stačila
na to, aby náš kocour vyděšeně pobíhal z pokoje do pokoje a
nevěděl, co se s ním děje. A to bydlíme na konci Prahy, co
teprve zvířata blíž centru města, psi za okny a ptáci v
parcích…
A vůbec – zkuste mi vysvětlit, proč bylo tak veselo, když je
prý tolik lidí znechucených a otrávených, a proč za ty
rachejtle utrácejí, když se bojí krize? Jestliže tohle je
způsob, jak ze sebe vybít naštvanost a agresivitu, asi bych to
chápal, je to lepší, než jít střílet po prezidentovi. Ale
pokud si na takovou zábavu vypůjčili od lichvářů, je to pěkná
pitomost.
Copak už se neumíme radovat a slavit normálně?
Já vím, ohňostroje jsou celoplanetární zábava, stačí se
podívat na zprávy ze světa. Všude tam, kde lidé neumírají
hlady nebo je nestřílejí jako v Sýrii, nakupují tuny zábavné
pyrotechniky, stoupnou si na náměstí nebo někam na molo,
odpálí to a kochají se. Jestli nás pozorují nějaké
inteligentní bytosti z vesmíru, musejí si myslet, že jsme
opravdu podivná civilizace, zkuste si to představit z jejich
úhlu pohledu.
Nejhorší je, že se k živým bytostem pořád ještě chováme stejně
jako k věcem. Kapr, zajíc, ale i kůň nebo pes jsou prostě něco
jako stůl, žehlička, deka nebo ořezávátko. Člověk si akorát
musí dávat pozor, aby mu neutekli – nebo ho případně
nedohonili.
Richard Dawkins v jedné své knize prorokuje, že tak jako
minulé století přineslo pokrok v oblasti lidských práv,
rovnoprávnosti žen, starých lidí či různých menšin, v tom
jedenadvacátém budou nejspíš na pořadu práva zvířat. Nejde o
to, aby váš pes měl volební právo a kůň pobíral důchod, ale
kapři by alespoň nemuseli před Vánocemi umírat na mučidlech
nebo ptáci prchat na silvestra ze svých hnízd v parcích. A váš
pes by nekňučel celou noc strachy, ale byla by s ním legrace
jako normálně…
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
