|
|
Každé mládí chce vzlétnout k výšinám svobody
 Miloš
Forman byl asi jediným význačným tvůrcem, který po roce 1968
sice zůstal v zahraničí, avšak s normalizačním režimem
udržoval řekněme korektní vztahy, ostatně tu natáčel Amadea.
Jeho první americký film, tragikomedie Taking Off (16. 2.,
ČT2, 23.45), se měl počátkem sedmdesátých let uvádět i v
československých kinech (pod názvem Odcházím), dokonce již byl
otitulkován. Avšak ostražití soudruzi se raději rozhodli jej
zakázat, takže k divákům se čas od času dostával jedině na
pokoutních projekcích.
Do českých kin i do televize film vstoupil až po pádu
komunistického režimu, uváděn pod původním, ne zcela
srozumitelným názvem, jak ostatně připouští sám Forman – podle
něho může odkazovat ke startu letadla nebo vůbec ke vznášení
(se), může označovat odložení oděvu a rovněž útěk za svobodou.
Posledně jmenovaný význam je vzhledem k příběhu nejpřesnější.
Taking Off, svým ironizujícím odstupem tvořící jakýsi přechod
mezi Formanovou českou tvorbou a ryze americkými projekty, si
všímá protestů dospívajících dětí, které neuspokojují poměry v
jejich rodinách a raději odcházejí z domova, aby si život
zařídily podle svého. Forman se ovšem více věnuje moulovité
rodičovské generaci a její trapné, duchovně přízemní
existenci, jakkoli hmotně zajištěné.
Právě tento aspekt tvoří vůdčí motiv celého vyprávění a je
znovu a znovu potvrzován množstvím komediálně zabarvených
epizod. Bariéry, které zabraňují porozumět smýšlení a touhám
mládeže, neodstraní ani snaživé pokusy napodobit některé
jejich aktivity. Z tohoto hlediska je jedinečným dokladem
rozsáhlá, verbálně i pohybově skvěle vypointovaná sekvence
hromadného nácviku kouření marihuany. A Forman s gustem těží
okouzlující humor hlavně z okamžiků pramálo důstojných,
připomeňme aspoň dívčiny návraty v nejméně vhodný okamžik –
třeba tehdy, když rodiče se svými přáteli hrají hru na fanty a
otec právě zpívá nahý na stole.
Proti rodičovské linii je postavena rovina mladých a jejich
kultury, zaznamenávaná v bezmála dokumentární poloze. Scény s
vybíráním vhodných zpěvaček, které se chtějí uchytit v
hudebním podnikání, zjevně čerpají z raného Formanova
(pseudo)dokumentu Konkurs. Poprvé před kamerou se tu jako
jedna ze zpívajících adeptek mihla i později známá herečka
Kate Batesová (Misery nechce zemřít, Nouzový východ, Půlnoc
v Paříži) – procítěně tam zapěje píseň Dokonce i koně měli
křídla. Zase Taking Off.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
