|
|
 Petr
Koudelka, publicista
Mladí a klidní
Poprvé mě to zarazilo, když jsem viděl vzorně barvami
počmáranou zeď, na které byla v rohu tabulka: Toto je určeno
pro graffiti. Vzpomněl jsem si, že graffiti bylo kdysi
definováno jako kultura protestu, a nějak mi to nešlo
dohromady s těmi ulízanými hošánky, kteří poslušně
pomalovávají zdi, aby je pochválili místní radní. Kam se
poděli rebelové, kteří by znepokojovali napapanou společnost?
Poslední zbytky rebelantství, které by mohlo obrodit politické
zřízení postavené na penězích, trhu, konzumu a souhlasu občanů
se všemi formami novodobého otroctví, jsou pryč? Co se stalo s
duchem doby?
Graffiti musíme považovat za umění, napsal jeden osvícený
kritik. Už ne! Jestli vůbec někdy bylo uměním, pak už zcela
jistě není. Protože umění je svoboda a vzpoura, pamatoval jsem
si ze všech esejů o revoltujícím člověku. A nemám důvod o tom
pochybovat. Řeči o graffiti jsou samozřejmě jen okrajové, když
si uvědomíme, o co doopravdy jde. O umlčení jakéhokoliv
nesouhlasu s mocí bank, byznysu, lobbingu, s vládou dnešních
elit. Všimněte si: povolují se jen směšné a zcenzurované
rebelie. Jak dlouho bude trvat, než lidem dojde, že boj s
kouřením je také jen náhražkový program pro ventilování hněvu,
stejně jako ostatní povolované demonstrace a pochody proti
všemu možnému? Jsou tady proto, abychom se nezabývali opravdu
závažnými problémy společenského pořádku, či spíše nepořádku,
o kterém všichni víme. Proto vyšuměla do ztracena vzpoura
proti zločinnému chování bank, které přivedly svět do krize, a
byla nahrazena jiným „radikálním“ programem: důsledným
tříděním odpadu a pochody proti rakovině prsu a děložního
čípku. Jistě, důležité věci, ale co je to proti životu v
morálním bahně a soužití s nepotrestanými zločinci?
Revoluce je dnes už jenom heslo, kterého se chytili telefonní
operátoři. Revoluce je free, píšou na svých propagačních
plakátech. Myslí tím revoluci v masivním získávání zákazníků,
a tedy i peněz. Svoboda a vzpoura nebyly jen obvyklými hesly
opravdového umění, ale vždycky i signály mladé generace. Kam
se poděla přirozená revolta mladých proti rodičům, proti době,
proti konvencím? Kde jsou rebelové? My jsme na ně tak
spoléhali! Víme, kde jsou. Dělají poslušně „křoví“ v
reklamních klipech na vládní programy, statují v mediálních a
jiných projektech, propagujících ožebračování chudnoucích
skupin obyvatelstva. Tolik oblíbená partička vyzývá občany,
aby odevzdali soukromým elitám ještě další desátky ze svých
hubených peněženek. Mladí lidé neznají jiného nepřítele než
toho, kterého jim určí správci minulosti. Jsou nadšenými
antikomunisty, i když o tom něco málo vědí jen ze špatně
napsaných učebnic. Boj za svobodu spatřují studenti v obhajobě
jednoho bulvárního profesora a v hájení práv čtyř procent
obyvatelstva, která už nikdo hájit nemusí. Vlamují se raději
do otevřených dveří. Ale proti čemu protestovat? Stačilo by
rozhlédnout se kolem!
Proč se naděje naší příští revoluce tak urputně drží máminých
sukní a svých počítačů a facebooků? Proč plní divácké haly na
zdegenerovaných televizních soutěžích o nejlepší zpěváky? Proč
se jim v tomto vyprázdněném, otrockém světě tak líbí? Je jen
jedna odpověď. Jsou zkorumpovaní. Ve státě, který je celý
založený na všeobecné korupci, se není čemu divit. Abychom
pochopili, stačí jen přihodit pár konkrétních motivů: u rodičů
se jim žije dobře a zadarmo, cestovat mohou, kam se jim
zachce, na hypotéky dosáhnou snadno a lehce, aniž by
přemýšleli, že se propadají do celoživotního otroctví. Jsou to
přece oni, kdo brzy zbohatne! Všichni jim s úsměvem vycházejí
vstříc a předpovídají sladký život. Je to však jen korupce na
každém kroku. Společnost, do které se narodili, jim nenabídla
nic jiného než vizi blahobytu. Žádné úsilí, žádnou námahu
nemusí vynaložit, hodnoty kultury, morálky, civilizace, práce,
vzdělání a poznání nic neznamenají. Jde jen o snadný zisk a
pohodlí. Kdo by to odmítl! Kdo? Ještě v nedávné minulosti
každý mladý člověk, který trochu myslí! |
