|
|
 Jemné
předivo okouzlení
Román Kaligrafie snů (Odeon) španělského prozaika Juana
Marsého, mimo jiné oceněného prestižní Cervantesovou cenou,
představuje jeho třetí česky vydanou knihu ve známé edici
Světová knihovna. Sám autor ji označuje za nejvíce
autobiografickou a s hlavním hrdinou sdílí nejen lásku k
vyprávění a k četbě dobrodružných knih. Právě v kůži
patnáctiletého chlapce Ringa, kterému podobně jako autorovi
zemřela matka a jehož otec je deratizér, bloumáme ulicemi
Barcelony padesátých let minulého století. Poté co přijde při
práci o prst, nezbývá mu než přestat snít o kariéře pianisty a
vyučí se zlatníkem, tedy opět autobiografický rys.
Mladistvé toužení po ženách, první milostné zkušenosti,
špeluňky či bordely jsou jen jednou stránkou lehce
nostalgického příběhu, do kterého jsme vtaženi. Je zde totiž
přítomna i temná stránka doby rozděleného francovského
Španělska, kdy jsou páleny knihy a kdy konspirace a pašování
jsou běžnou součástí životů, kdy lidé záhadně mizí, nebo jsou
nuceni sami zmizet.
Marsé je vypravěč, který umí vtáhnout do děje. Daří se mu to
hned vstupní scénou, ve které zhrzená žena ulehá před zraky
celé ulice na tramvajové koleje s úmyslem spáchat
demonstrativní sebevraždu. Jemné nuance zvolna košatějícího
vyprávění nakonec vytvoří rafinovanou konstrukci pavoučí sítě,
do které jsme nemilosrdně lapeni. Ocitáme se ve strhujícím
proudu emocí, kterým se prostě necháme na prostoru takřka tří
stovek stran jen tak unášet a okouzlit.
Skvělou tečkou je samotný závěr románu, odehrávající se s
jistým časovým odstupem, ve kterém se hlavní hrdina setkává s
jedním z protagonistů příběhu. Ve světle nových informací se
pak předchozí události jeví zcela jinak. Nezbývá než autorovi
v duchu zatleskat. Dobrá kniha, po řemeslné stránce zvládnutá,
se najednou posouvá ještě někam dál. Kaligrafie snů jednoduše
představuje Marsého jako silného vypravěče, který má čtenářům
co nabídnout.
Pavel Kotrla, literární publicista |
