|
|
 Pozdrav
z příletu do Keflavíku
Na mezinárodním letišti v Keflavíku, pojmenovaném podle
vikinského objevitele Ameriky Leifa Eiríkssona, bývá člověk
pokaždé překvapen hned, když se poprvé nadechne. Vzduch je tu
čistý jako někde v Tatrách (tedy samozřejmě jen do té chvíle,
než si někdo z lačných kuřáků zapálí cigaretu). Většinou tu
lidé unavení po cestě stačí nanejvýš přesednout z letadla na
autobus nebo do taxíku a rychle odjíždějí do hlavního města,
vždyť je to ještě padesát kilometrů, ale ti pozornější stačí
zaregistrovat dvacet čtyři metrů vysokou skleněnou a nádherně
barevnou sochu nazvanou prostě Duha. Duha je mimochodem v
severské mytologii nebeským mostem mezi světem bohů a lidí,
takže se sem na letiště hodí...
Autorkou na pohled křehkého a půvabného díla z roku 1991 je
Ruri Fannbergová nazývaná krátce Ruri, která je po téměř čtyři
desetiletí průkopnicí islandského umění performance a
instalací, elektronických médií a sochařství. A jak už to na
Islandu bývá, i jejím celoživotním tématem zpracovaným na
mnoho překvapujících způsobů je vztah člověka a přírody,
přesněji řečeno to, jak my zacházíme s přírodou, která nás
obklopuje, a koneckonců i s přírodou, která se nachází uvnitř
nás samotných.
Ruri začala divoce: V roce 1974 si koupila nádherný mercedes,
natřela ho zlatou barvou a dva měsíce ho ponechala zaparkovaný
na náměstí v centru Reykjavíku, aby ho všichni mohli
obdivovat. Na místě SPZ měl nápis „Král zvířat“. Jednoho dne k
němu pak Ruri přišla, nejprve před ním poklekla, pak vstala a
rozmlátila ten konzumní sen obrovským perlíkem.
„Bylo to zlaté tele naší doby. Nechtěla jsem sloužit tomuto
symbolu ani této ideologii,“ pravila tehdy třiadvacetiletá
dívka. Tak vstoupila do povědomí Islanďanů. U rozbíjení ale
rozhodně nezůstala, naopak: na padesátém bienále v Benátkách v
roce 2007 se například představila svým Archivem ohrožených
vod, interaktivní multimediální instalací skládající se z
fotografií islandských vodopádů ohrožených případnými stavbami
vodních elektráren. Záběry jsou umístěny na zvláštní průhledné
fólie a vřazeny do jakési knihovny, odkud je možno je vysouvat
a poslechnout si k tomu i nahraný zvuk každého z dvaapadesáti
vodopádů. Podobně jako Duhou na letišti v Keflavíku i
tentokrát vás Ruri svým dílem okouzlí, vtáhne do dramatu a
přinutí o něm přemýšlet.
Co víc může člověk od moderního umění chtít...
Z letiště v Keflavíku není třeba příliš spěchat. Nedaleko Duhy
dřepí totiž uprostřed umělého jezírka na hromadě čedičových
kamenů několikametrová ocelová věc s ocáskem, tvarem
připomínající spermii.
Je to Tryskáčí vejce sochaře Magnúse Tómassona. Osobitý humor
tohoto sochaře vás osloví nejpozději při procházce kolem
reykjavické radnice, kde se od letoška nachází jeho socha
úředníka, který má místo hlavy obrovský balvan. Ale už tady na
letišti, stačíte-li si povšimnout jeho Tryskáčího vejce, vás
napadne, že jste nejspíš přiletěli do opravdu zvláštní země...
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
