|
|
Alice Nellis fandí rocku
V komedii Alice Nellis Revival lze najít většinu atributů
zaručujících divácký úspěch. Nenáročný, čitelný, ale
přijatelný příběh jako ušitý pro letní měsíce a publikum
různých generací; obratně dávkovaný humor, střídající se s
nostalgií i stopovými prvky sentimentu; oblíbené herce, kteří
nezklamou; příjemnou „revival“ hudbu evokující stále oblíbený
rock počátku sedmdesátých let. A ovšem i nezbytné usmíření.
Lehce plynoucí story lechtá bránici, pokouší slzné váčky, aniž
se překlopí do řachandy či laciného kýče. Autorka si navíc
jemně pohrává s fenoménem smrti, jak to právě ona umí (Ene
bene, Výlet), i s houstnoucím napětím rodinných vztahů, ať
generačním, či jiným.
V základech Revivalu je dějový nápad; byť prvoplánově prostý,
nepodbízí se spodním patrům vkusu. Skupina někdejších rockerů
se rozhodne oživit bývalou slávu své kapely. Stárnoucí muži v
rozličných životních situacích a jeden mladší, dodatečně
přizvaný „slepý“ bubeník se nechají získat protřelým manažerem
showbyznysu a odhodlají se vrátit na pódium. Připravují
vystoupení, i když jim to komplikují intriky manažera,
manželka jednoho, úspěšný syn druhého, nemoc třetího, naivita
všech...
Příběh je už svým charakterem předurčen ke klipovosti (značný
prostor v něm tvoří zkoušky i vystoupení kapely), ale drží
víceméně pohromadě. Dobrá muzika (autor Jan Ponocný také ve
filmu hraje) je násobena přesvědčivostí herců. Zejména Marián
Geišberg, Miroslav Krobot, Karel Heřmánek, Bolek Polívka a
„manažer“ Richard Genzer jsou ve svých rolích neodolatelní;
ani pěvecký a herecký výkon Vojty Dyka nezůstává v jejich
stínu. Revival získal letos na karlovarském festivalu cenu
diváků, i když byl uveden na poslední chvíli.
To ovšem musí být po zásluze potrestáno; hledači hloubek a
závažných poselství patrně shledají příběh poněkud mělkým,
stavbu roztříštěnou, sdělení povrchní. Chce se říct: No a co?
Berme v potaz, že dobrým komediím se v českém filmu moc
nedaří, že mnohé trpí přešlapy za hranice vkusu, akčními
scénami bez akce, křečovitými dialogy a nedostatkem nápadu.
Zatímco na filmu Alice Nellis se divák baví. Což můžu
odpřísáhnout, třesky plesky babovřesky!
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Bontonfilm |
