|
|
 Lze
věřit krásce v nesnázích?
Od Krásky v nesnázích, nyní uváděné v neděli 20. října ve
21.20 na ČT1, se odvíjí zájem režiséra Jana Hřebejka o
současné dění, úzce svázané s minulostí a výrazně jí
ovlivňované (nejnověji v Líbánkách). Zprvu toto
„rozvzpomínání“ vedl skrze postavy, které kdysi emigrovaly a
nyní se vracejí do vlasti – to je také případ Krásky v
nesnázích, natočené před sedmi roky. Tímto filmem také
započíná obrat v režisérově tvorbě, dosavadní humorné průhledy
vážní, vytrácí se idylizující rozmarnost.
Kráska v nesnázích ještě není tvarově vybroušená, Hřebejk i
scenárista Petr Jarchovský jako by dosud hledali svou cestu.
Dění se tudíž tříští do spleti žánrových výjevů zalidněných
mnoha postavami. Vnější podoba tak odkazuje na nejrůznější
styly – jednou na nás dýchne drsný život lidí na společenském
dně, jindy groteskní mentorství, nechybí ani zákeřné nástrahy
nebo manipulace důvěřivými jedinci. Autoři nevysvětlují, proč
postavy uvažují a jednají tak, jak to vidíme, zachycují toliko
výsledný tvar událostí, které někdy spějí ke směšně pitvorným
koncům.
Kráska v nesnázích souběžně rozehrává tři syžetová uskupení,
do jisté míry samostatná, do jisté míry se prolínající.
Začněme postavou emigranta Evžena, jehož Josef Abrhám
ztělesnil coby zosobněnou ušlechtilost. Během zajišťování
restituovaného majetku, který kdysi jeho rodině patřil, se
Evžen ujme zbědované Marcely (Aňa Geislerová), týrané manželem
(Roman Luknár) a vysmívané matčiným druhem Richardem (Jiří
Schmitzer), aniž by tušil, že úlisný advokát (Jiří Macháček)
spřádá své podvodné úmysly.
Oproti Evženově noblese, jakkoli plynoucí z přiměřeného
hmotného zajištění, ještě zřetelněji vyvstává zištnost
tuzemců. Ze všech stran prosvítající hamižnost jako by se tu
měnila v jakýsi národní rys. Hřebejk nešetří deziluzí: nedivme
se, že bují primitivita, přízemnost, zosobněná zejména ve
scénách stolování a pití vína, že vrch získává demagogie –
namísto komunistického promývání mysli nastupuje náboženské
sektářství, nadcházející stáří se propadá do trapného
hašteření.
Kráska v nesnázích ještě vykazuje humorné okamžiky, avšak je
to humor plynoucí z ubohostí, jichž se lidé dopouštějí, aniž
by ve svém počínání spatřovali cokoli vadného. Z toho pohledu
lze snímek vnímat jako varovný portrét naší společnosti
zbavené nejen mravních zásad, ale také smyslu pro krásu. Není
náhodné, že teprve scény umístěné do slunného Toskánska
vyjadřují mírumilovný klid.
Jan Jaroš, filmový publicista |
