|
|
Holanďan v obležení gumových lan
Wagnerova Bludného Holanďana lze jistě ve všech ohledech
považovat za romantickou operu. Hudba je velmi melodická, a
proto posluchačsky přístupná, navíc skladatelovo libreto
nabízí silný příběh s výrazným nábojem záhadnosti. Inscenátoři
opery mají tudíž mnoho možností popustit uzdu fantazii, což
nejednou může vést ke scestnému režisérismu.
Nový Bludný Holanďan, kterého v opeře Národního divadla Brno
nastudovali k letošnímu dvoustému výročí Wagnerova narození,
rezignuje na realistickou popisnost. Inscenace, jejíž režií
byl pověřen šéf činohry Slovenského národního divadla Roman
Polák, který si ke spolupráci přizval scénografa Pavla Boráka
a navrhovatele kostýmů Petra Čaneckého, není pevně ukotvena
ani časově, ani lokálně. Z ryze vizuálního hlediska nejvíce v
divákově pozornosti utkví scéna, jejímž nejvýraznějším prvkem
jsou gumová lana, která jsou umně vedle sebe natažena, takže
mohou asociovat třeba nějaké osudové cesty. Nejspíše však
oněch šest a půl kilometru různobarevných elastických provazců
nepředstavuje nic konkrétního, ty tu fungují „jen“ jako
sugestivní dekorace. Nejvíce tato lana hrají v začátku druhého
aktu, kdy dívky místo toho, aby předly vsedě u kolovrátků,
tentokrát se za mírného poklusu shýbají a snaží se lana
uchopit. Symboly kolovrátkových vřeten lze pak spatřit na
horizontu jeviště v několika vyrovnaných řadách.
Pod hudebním nastudováním je podepsán Jakub Klecker, který
také řídil premiéru (27. 9.). Orchestr pod jeho vedením
muzicíroval vitálně, byť tu a tam v exponované dechové sekci
docházelo k drobným lapsům. Sbor Janáčkovy opery secvičený
Pavlem Koňárkem tradičně podal excelentní výkon a ze sólistů
kralovala maďarská dramatická sopranistka Szilvia Rálik v roli
Senty. V jejím stínu stáli zbývající sólisté. Frank Blees své
pěvecké síly zjevně vypotřeboval při Holanďanově vstupním
monologu, za jehož podání sklidil potlesk na otevřené scéně.
Pak ale jeho hlas zvadl.
Nejbližší reprízy nového brněnského Bludného Holanďana jsou
plánovány na 19. a 29. října.
Vladimír Čech, operní kritik
|
