|
|
Nežli vymazán bude z knihy žalářní
Premiérovou četbu z románu Karla Sabiny Oživené hroby odvysílá
od 4. listopadu vždy ve 22.00 Český rozhlas Dvojka.
Oživené hroby jsou vrcholným prozaickým dílem jedné z
nejvýraznějších, ale zároveň nejkontroverznějších osobností
české literatury. Karel Sabina se narodil 29. prosince 1813 v
Praze jako nemanželské dítě Josefíny Sabinové. V letech 1831
až 1833 studoval filozofii a práva, ale nedokončil je. V roce
1845 se stal členem protirakouského demokraticko-revolučního
spolku Repeal. Po porážce hnutí za svržení absolutistického
režimu v Rakouském císařství v roce 1848 byl koncem června
zatčen a tři měsíce vězněn v bývalém klášteře sv. Jiří na
Hradčanech. V květnu následujícího roku byl za přípravu
májového povstání, protirakouského spiknutí pod vlivem
proslulého anarchisty Bakunina, zatčen a uvězněn. Odsouzen byl
k trestu oběšením provazem, který mu byl zmírněn na
osmnáctileté vězení. Strávil v něm celkem osm roků, více než
polovinu z nich v olomoucké pevnostní věznici, kterou opustil
díky amnestii v červnu 1857.
o propuštění se dal Sabina zlákat do služeb tajné policie jako
konfident s mezinárodní působností. V létě roku 1872 ho
národní soud prohlásil za zrádce národa. Zbývající část života
prožil Sabina o samotě, v bídě a opovržení. Zemřel 9.
listopadu 1877 na úplné vyčerpání organismu.
Oživené hroby z roku 1870 jsou jakousi románovou kronikou z
vězeňského prostředí se silnými autobiografickými rysy.
Kdybychom však v nich hledali postavy zlomené, rezignovavší na
svůj osud, mýlili bychom se. I v tak hrůzných podmínkách, jaké
skýtala věznice v olomoucké pevnosti, najdeme vězně plné
optimismu, hrdosti, statečnosti. Platí to hlavně o italských
revolucionářích, zejména o nejstarším Fortim, který se sám
nazývá „starým vojákem svobody“. Tento věčný rebel a nezlomný
optimista si odseděl ve vězeních šestadvacet let. Třikrát
uprchl – v Neapoli, kde byl odsouzen k smrti, dokonce se
žalářníkem. Ale poznal také benátské „olověné střechy“ a starý
Špilberk, které byly postrachem i těch nejsrdnatějších
odsouzenců. Jeho mladí kolegové prožívají kromě neskrývaného
revolučního nadšení i běžná citová hnutí, které přináší mládí
– lásku, ale i žárlivost.
Další dva vězňové jsou Maďar Hon a Čech Slav, do jehož postavy
se nejvíce promítají autobiografické zážitky a myšlenky
autorovy: „Hleděl na strop a počítal, mnoho-li času asi
uplyne, nežli vymazán bude z knihy žalářní. Nový rok mu
počínal květnem. Bylo teprv z počátku únoru. Po třech měsících
byl zase jeden rok vymazán. Zbývalo jich ještě osmnácte! Toť
někdy celý život!“
Z chmurných myšlenek českého vězně Slava vytrhne příchod tří
italských revolucionářů, nastávajících spoluvězňů. Vězeňský
pobyt jim zpříjemňuje dokonale korupční prostředí věznice, kdy
profous jim je ochoten za peníze sehnat téměř vše, co jim
zpestří jednotvárné dny...
Pětidílná četba z Oživených hrobů vznikla v Tvůrčí skupině
Olomouc v režii Tomáše Soldána. Účinkuje Ladislav Kolář.
Jan Sulovský, slovesný dramaturg
Foto Jiří Vavrda |
