|
|
Jak vzniká obětní beránek
Na počátku inscenace je uprostřed jeviště nepatrně vyvýšené
podium. To se ale pozvolna zvyšuje a na konci příběhu o osudu
Žida v jedné malé zemi už strmí na scéně mohutný černý blok –
obludný obětní kámen. Domnělý Žid je lidmi, mezi nimiž žil,
vydán na smrt. Strohá scénografie Hanse Hoffera pozoruhodně
podtrhla smysl i emoce Andorry, dramatu Maxe Frische, které
Divadlo na Vinohradech uvedlo jako první premiéru současné
sezony.
Z modelové hry, jíž se švýcarský dramatik na počátku
šedesátých let 20. století vyrovnával s opatrnickým postojem
své země vůči nacistickému Německu, učinil režisér Martin
Čičvák scénickou parabolu o mechanismu utváření obětního
beránka v kolektivu „slušných lidí“. Byť právě modelovost
příběhu poněkud oslabuje dramatické napětí – od počátku je
zřejmé, jak to s jejím hrdinou dopadne –, režisér umně využil
strukturu epického divadla s monology postav (Frisch byl
ovlivněn Brechtem), aby v konfrontaci slov a činů načrtl
jejich psychologii. A především aby obnažil nadčasové
nebezpečí onoho sociálně-komunikačního procesu, při kterém
vzniká zkreslený „obraz o člověku“ usnadňující pak s člověkem
bez skrupulí manipulovat.
Zrůdnost této manipulace je v inscenaci leckdy skryta do
absurdní komiky. Tu dokázali v činech svých postav podtrhnout
hlavně Martin Zahálka jako Truhlář a Ivan Řezáč coby Lékař. V
kontaktu s nimi získává postava „Žida“ Andriho, ztělesněná
Ondřejem Brouskem, až kafkovských rysů. Andri trvá na svém
židovství i poté, kdy se ukáže, že Židem vlastně není a že na
počátku jeho tragického osudu stojí zbabělost jeho otce
přiznat své ženě i Andořanům, že zplodil nemanželského syna.
Václav Vydra byl pro roli slabošského otce Učitele vybrán
typově přesně – ztvárňuje ho jako humanoidního měkýše s
krásnými řečmi, leč podělanými kalhotami. Z dalších interpretů
je třeba zmínit Ivanu Uhlířovou v uměřeném podání Andriho
milé, a jak se posléze ukáže i vlastní sestry, Pavla Rímského
v typické postavě Andořana pojmenované Kdosi, Svatopluka
Skopala v roli se všemi souhlasícího Hospodského či Simonu
Postlerovou coby záhadnu Seňoru, díky níž se objasňuje, kým
vlastně Andri je.
Bronislav Pražan, divadelní publicista
Foto Viktor Kronbauer |
