|
|
Příběh kmotra po česku
Po letech už není jisté, kolik dramatického materiálu nabízel
skutečný příběh krále českého podsvětí Františka Mrázka;
leccos vyprchalo, na něco se pozapomnělo, jiné se bohužel
stalo součástí reality. Film Příběh kmotra, který vznikl na
motivy knih Jaroslava Kmenty, byl vytvořen s ambicemi na
napínavý thriller se společenskokritickými přesahy. Slibný
záměr akcentovaný i v masivní marketingové kampani – se však
naplňuje pouze zčásti.
A spíš z té menší.
Problém je už ve scénáři. Snaží se říct co nejvíc z mrázkovské
krimistory, uvést ji do dobových souvislostí, vysvětlit, jak
to všechno bylo, i dovyprávět, co se nevešlo do děje. Případně
sem tam něco přidat „ze svého“. To jistě není nic proti
ničemu, tvůrci mají právo nakládat s fakty po svém, vždyť
tvrdí, že z reality využili pouze některé motivy. Jen to měli
pojednat kreativněji. Film tak trpí značnou popisností.
Problematické je využití postavy hlavního vyšetřovatele jako
vypravěče, který napovídá, vysvětluje, komentuje, shrnuje i
hodnotí. Zdá se, že tvůrci diváka podceňují, když ho poučí,
jak to bylo s veksláky, proč se tak snadno stali podnikateli
loupícími ve velkém, co byla divoká privatizace, jak probíhal
Mrázkův život (ve filmu je z něj Vedral). Ve vypravěčských
monolozích je prostor pro stesky vyšetřovatele i pro omšelé
mravní naučení, že žádné stromy nerostou do nebe. Ovšem i
některé dialogy drhnou povrchní prvoplánovostí. Místy snímek
působí téměř jako čítankový příběh o (marném) boji se zlem,
jež proniklo z podsvětí do vyšších pater, kam poctivý, ale
osamělý policajt nedosáhne.
Režisér Petr Nikolaev umí dynamické akční scény a napínavé
situace, některé si co do úrovně řemesla nezadají s dobrými
thrillery západní provenience. Dokáže natočit slibné scény s
náznaky psychologických hloubek, může se rovněž opřít o
herecký výkon Ondřeje Vetchého jako kmotra. Nicméně s řadou
brzdících prvků, jež způsobil i sám, si nemohl poradit.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Bioscop |
