|
|
Funke čili Vidět nově
Jméno Jaromíra Funkeho (1896–1945) se uvádí běžně ve spojení s
československým avantgardním uměním. Tak je známý a ceněný i v
zahraničí, kde bývá řazen po bok Mana Raye nebo Moholy-Nagyho.
Retrospektiva, kterou mistrovi připravila Moravská galerie
(trvá do 19. ledna 2014), ale ukazuje, že Funke byl víc než
škatulkovým avantgardistou. Byl fotografem, který viděl. Z
nejrůznějších úhlů, v jakémkoli stylu. Neobyčejně jasně,
přesně, nově. S výjimečným citem pro kompozici obrazu. Výstava
dostala název Mezi konstrukcí a emocí.
Jaromír Funke, Po karnevalu
Jaromír Funke, Pomeranče
(1926, fotografie na papíře 290 x
230 mm)
(1930, fotografie na papíře 308 x 215 mm)
Titulní pojmy se na první pohled vylučují: v racionálním,
strohém konstruktivismu nebylo pro nějaké citové projekce
místo. Skladba linií, ploch a objemů pracovala především s
dobrými propočty. Jenže Funke byl syntetik, který měl tisíc
očí jako Langův doktor Mabuse. Od počátku 20. let do své
předčasné smrti těsně před koncem války vlastně nafotil
katalog dějin fotografie. Na jedné straně snímky s lyrickým,
sociálním nebo humanistickým prvkem, zasněné procházky Prahou
zkraje první republiky, věcné záběry života na Podkarpatské
Rusi nebo dynamické portréty přátel a známých. Na druhé straně
pak novátorské příspěvky k imaginativní nebo abstraktní
fotografii, obnažená krása moderní architektury i skrytá
tajemství pralesa, široké náhledy městské a venkovské krajiny,
nově nasvícený detail. Napětí mezi atraktivním povrchem a
významy, které se skrývají v hlubině pod ním. Sepětí
protikladů.
Brněnská výstava ale ukazuje, že Funkeho nové vidění má přes
veškerou vnějškovou různost i jisté spojnice. Jednou z nich je
hledání diagonály. Netradičního úhlu pohledu. Takto nafocený
hrad Devín vypadá jako z jiného světa: hrubá skála agresivně
rostoucí z dolního rohu obrazu – a na samé špici v protějším
rohu úzkostí stažená „panenská věž“.
Jaromír Funke byl ve své syntetičnosti samozřejmě nadčasový.
Moravská galerie připomíná fotografa, jehož dílo není
dokumentem, ale živým uměním.
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik
Foto Moravská galerie v Brně
|
