|
|
Ptydepe číhá kolem nás
Je docela možné, že mnozí lidé, kteří použijí slovo robot,
netuší, že se poprvé objevilo v dramatu Karla Čapka R.U.R. A
stejně tak je pravděpodobné, že ti, kteří nějaký hodně
zamotaný, nesrozumitelný, nejčastěji úřední text nazvou
ptydepe, nevědí, že toto slovo poprvé zaznělo z jeviště
Divadla Na zábradlí. Stalo se tak při premiéře hry Vyrozumění
26. července 1965, inscenaci režíroval Jan Grossmann a autorem
byl Václav Havel. A ještě jednu podobnost s genezí slov robot
a ptydepe bychom mohli najít. „Nerad musím doznat, že myšlenka
umělého jazyka jménem ptydepe nebyla moje: podstrčil mi ji můj
bratr Ivan, matematik. Hru jsem si samozřejmě vymyslel sám a
napsal po svém, s bratrem jsem pak konzultoval jen odborné
pasáže o redundanci,“ řekl o vzniku tragikomedie její autor.
Hru Vyrozumění, jejíž rozhlasovou adaptaci uvede 21. prosince
ve 14.00 vltavské Rozhlasové jeviště, začal Václav Havel psát
tři roky před její premiérou, tedy ještě před Zahradní
slavností, která byla uvedena v režii Otomara Krejči v
prosinci 1963. Oproti této hře, která je striktně založena na
principech absurdního divadla, příběh zavádění umělého jazyka
ptydepe do jakéhosi úřadu má přehlednější děj, postavy mají
svůj zřetelnější charakter a motivy chování, situace jsou
dramaticky vystavěné a hra je divácky přístupnější.
O své dramatické tvorbě Václav Havel napsal: „Moje hry jsou
založeny daleko víc než na jednání postav na pohybu významů,
motivů, myšlenek, znaků, argumentů, pojmů, tezí, slov. To vše
jako by v nich ožívalo a posléze neslo vlastní děj, dá-li se
to ještě nazvat dějem, a bylo skutečným zdrojem dramatismu. Z
toho ovšem nutně vyplývá, že to jsou všechno hry do značné
míry znakovité, zkratkovité, schématické. Trochu to jsou
loutkohry. Trochu oživlé stroječky.“
O Vyrozumění tato charakteristika jistě také platí. Přesto ale
cítíme, že „souboj Baláže a Grosse“ má jasný dramatický základ
a v jejich postavách spatřujeme rysy dobře známé z našeho
okolí. Museli to tak především vnímat diváci v čase prvního
uvedení s čerstvou historickou zkušeností života v padesátých
letech. Po roce 1968 se k tomuto pochopení tragikomičnosti
látky musela přidat i hořkost z jakési prorocké jasnozřivosti
textu. A také pocit, že Gross se svou spíše hrůzně upachtěnou
než tragickou prohrou by mohl být naším národním hrdinou.
Sledujeme-li dnes zrychlený koloběh změn, „korporátních
identit“ a spousty dalších nových fenoménů, na které je třeba
přísahat, můžeme docela dobře zjistit, že ptydepe číhá i kolem
nás. Jen má snad méně fatální dopad, a proto se mu můžeme i
svobodněji smát.
Rozhlasovou adaptaci Havlova Vyrozumění připravil režisér
Lukáš Hlavica. V hlavních rolích účinkují Martin Myšička, Ivan
Trojan, Marta Issová, David Novotný, Václav Neužil, Stanislava
Jachnická a Lenka Krobotová. Roli učitele ptydepe hraje Jan
Přeučil, který byl v jiné roli i v obsazení světové premiéry
jedné z nejznámějších Havlových her.
Martin Velíšek, dramaturg
Foto Martin Velíšek |
