|
|
„Pozsgay si tam dělá, co chce...“
Kdo tu zprávu koncem října 1989 zaregistroval, musel mít
pocit, že se v „táboru míru a socialismu“ děje přece jen
něco víc než donekonečna omílaná přestavba. V den, kdy si
Maďarsko připomínalo výročí protikomunistického povstání z
roku 1956, 23. října 1989, uzákonili Maďaři novou ústavu.
Viditelným důsledkem bylo nové pojmenování státu. Už žádná
„lidová“ republika, ale pouze Maďarská republika. Poté co
předseda parlamentu Mátyás Szűrös novou republiku vyhlásil,
zmizela z budovy parlamentu i mohutná rudá hvězda, tento –
slovy Karla Kryla – „erb otroků“...
Jedním z těch, kteří určovali směr, byl Imre Pozsgay (1933).
Jeho jméno by u nás v roce 1989 znalo pár čtenářů
stranického tisku. Svérázným způsobem ho ale proslavil Miloš
Jakeš při projevu v červenci 1989 v Červeném Hrádku. Jakeš
tehdy na adresu maďarských komunistů řekl: „Pozsgay si tam
dělá, co chce, nic nerespektuje a podle toho to vypadá. Tam
není jedna komunistická strana – v té straně je strana
Pozsgaye, strana druhého a strana třetího.“
Měl Jakeš pravdu? Strana maďarských komunistů (Maďarská
socialistická dělnická strana, MSDS) se během roku 1989
skutečně štěpila na různé názorové platformy – od radikálně
levicových až po ty, kteří měli blízko k sociálním
demokratům. Tohle rozdělení začalo poté, co se komunistům
podařilo sesadit Jánose Kádára, který stranu řídil déle než
třicet let. Po jeho pádu se jasně oddělili konzervativci od
reformistů. A v čele reformní skupiny stáli politici, mezi
kterými byl i ministr školství z první poloviny osmdesátých
let Imre Pozsgay.
Už v únoru 1989 v rozhlase prohlásil, že maďarské události
roku 1956 nebyly kontrarevolucí, ale lidovým povstáním.
Pozsgay stál i u dalších klíčových momentů maďarského roku
1989, kdy už byl ve funkci státního tajemníka, jakéhosi
„ministra pro stát“. V březnu 1989 se sešel s papežem Janem
Pavlem II. a pozval ho k návštěvě Maďarska, v dubnu
prohlásil, že stát nadále nebude bránit Maďarům, kteří
chtějí odejít ze země, v květnu začal vyjednávat s opozicí a
v červnu MSDS oznámila, že Pozsgay bude jejím kandidátem na
prezidenta. V srpnu Pozsgay zorganizoval s Ottou von
Habsburgem na maďarsko-rakouské hranici Panevropský piknik,
během něhož byla na několik hodin otevřená hranice. Využily
toho stovky východních Němců, kteří zamířili od Balatonu do
Rakouska.
Když se pak v říjnu 1989 konal sjezd maďarských komunistů,
výsledkem byl vznik nové strany (Maďarské socialistické
strany) a jmenování Pozsgaye do jejího předsednictva. To měl
ještě Pozsgay šanci stát se prvním postkomunistickým
prezidentem ve střední Evropě. Jenže pak přišla vlna změn i
v ostatních socialistických státech a postkomunistické
strany u voličů propadly. Pozsagy, tento „maďarský Gorbačov“,
se prezidentem nestal – a v politice se neudržel ani poté,
co si založil vlastní stranu. Později přednášel na vysoké
škole a byl také poradcem Viktora Orbána. Vloni oslavil
osmdesátku.
Klíčové momenty života Imre Pozsgaye přiblíží ve čtvrte 29.
května ve 20.10 Český rozhlas Plus v rámci cyklu Portréty.
David Hertl, redaktor ČRo
|
