|
|
Nastal soumrak upírského národa?
Jimu Jarmuschovi se některé „obrazoborecké“ výpravy do
ustálených žánrů vyplatily (western Dead Man, gangsterka
Ghost Dog), avšak ve filmu Přežijí jen milenci, kde
zpracovává hororové či přesněji řečeno upírské atributy, se
mu už tolik nevede. Vytvořil totiž statické stylistické
cvičení, soustředěné hlavně na výtvarné ztvárnění šerosvitně
nasvícených a všelijakým haraburdím zaplněných interiérů – a
pak jen na noční ojedinělé průjezdy jak Detroitem, někdejším
americkým průmyslovým centrem, nyní vylidněným a
zdevastovaným, tak křivolakými uličkami marockého Tangeru.
Mezi těmito místy se rozpřahuje příběh upírské dvojice s
biblickými jmény Eva a Adam (Tilda Swintonová, Tom
Hiddleston), přebývající na tomto světě již po mnoho staletí
a případně i zasahující do jeho dění – třeba v hudbě.
Ostatně jejich stařičký kamarád (John Hurt) je ve
skutečnosti alžbětinským dramatikem Marlowem, dle historie v
mladém věku prý zavražděným, jenž žehrá na slávu látek,
které kdysi přenechal jakémusi Shakespearovi.
Eva a Adam s rozbřeskem spořádaně uléhají ke spánku, aby po
nocích vedli sebezpytné hovory o sobě i „zombiích“, jak
pohrdavě nazývají obyčejné lidi, případně se kochali
Adamovou sbírkou vzácných kytar a pouštěli si milovanou
hudbu. A vůbec si počínají civilizovaně: Adam životodárnou
tekutinu získává v nemocnici, kde podloudně nakupuje krevní
konzervy. Rozvrat vnese až příjezd přidrzlé a nezdrženlivé
příbuzné (Mia Wasikowska), která vysaje náhodného hosta.
Milenci ji sice vyženou, avšak stejně se pak musí postarat o
mrtvolu, jejíž tragikomické odstraňování vyžaduje pevné
nervy...
Režisér se opájí vytříbenou vizuální složkou, avšak režijní
uchopení stejně jako herecké ztvárnění je prázdně okázalé.
Jednotlivé výjevy, opírající se o nevzrušivou verbální
složku, jsou jen strnule zavěšované jeden za druhým,
naprosto pomíjejí vypravěčskou dynamiku.
Jarmusch se stále projevuje jako vynikající stylista, i když
někdy zapomíná, že by film neměl odrážet jen jeho niterná
pnutí a estetické libůstky, ale že je také třeba aspoň
trochu zaujmout publikum. Každopádně lze film ocenit jako
svérázný příspěvek k oslavám kulatého výročí Shakespearova
narození. Domněnku, že raná Shakespearova díla ve
skutečnosti sepsal jeho bouřliváčtější vrstevník Marlowe,
diskutují leckteří vážení vědci – dokonce se vynořila v
nedávno odvysílaném televizním dokumentu Tajuplný
Shakespeare.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
