Číslo 35 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s ředitelem nakladatelství Academia.
Jiřím Padevětem.

Přemysl Hnilička, publicista

Žánr kabaretu má v rozhlase bohatou historii. Od počátku vysílání se tyto komponované pořady střídající mluvené slovo a rozverné či sentimentální písně staly oblíbenou výplní programu. Ve třicátých letech se rozhlasovému kabaretu věnoval Oldřich Nový v Brně či Kocourkovští učitelé v Praze, za okupace bohužel tato forma posloužila nechutné propagandě v sérii antisemitských skečů. V létech padesátých prožil tento žánr skutečný boom, byť kvalita jednotlivých pořadů byla kolísavá a texty podléhaly výrazné cenzuře.
V létech šedesátých se rozhlas otevřel improvizaci: vedle předem připravených a nazkoušených zábavných pořadů se ve vysílání objevily čistě improvizační útvary. Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Jan Werich, Miroslav Horníček a Ivan Vyskočil připravovali každý den hodinový Gramotingltangl, jasné znaky variability měla i Vyskočilova a Horčičkova rozhlasová hra Cesta do Úbic. V následujících desetiletích normalizace se kabaretní žánr vrátil o dvacet let zpátky, spoutaný konvencemi a cenzurou – improvizace byla samozřejmě vyloučena.
Polistopadové vysílání nabídlo mnohem uvolněnější vysílací prostředí, v němž uzrál i projekt Dušana Všelichy Radio Mama, „pochybené ionizující, fluoreskující, mámivě zářivé, mámivě mámivé rádio“, v němž působil Jiří Macháček, Jaroslav Dušek, Lenka Vychodilová či Lumír Tuček. Mystifikační vysílání na Českém rozhlase Praha bylo natolik minuciózní, že mnoho tradičních posluchačů Prahy nerozeznalo, že jde o vtip, a rozhořčeně bombardovali stanici i Týdeník Rozhlas stížnostmi na nevhodné projevy v programu. Tento tlak bohužel Radio Mama nepřežilo. Podobně uvolněné vysílání nabízelo i Radio Limonádový Joe, na němž si stálý okruh fanoušků získali Ester Kočičková, Tomáš Hanák, Oldřich Kužílek a další. V současnosti nabízí parodii a kabaret také divadelní uskupení Depresivní děti touží po penězích; v internetovém streamu například vysílalo několikahodinovou parodii prezidentské inaugurace Prezident je hlavou státu (2013).
Veřejnoprávní rozhlas se pokoušel nabízet i jednotlivé kabaretní pořady – sem patří například brněnský Komediograf v éteru (1998), odvysílaný v cyklu Večerní klub (hlavními hvězdami byli Tomáš Matonoha, Marie Ludvíková či Marek Daniel), čistou improvizaci předvedlo Rádio Ivo v pořadu Život nedoceníš aneb Měl byste dvacet minut? (2008). V posledních letech se kabaretu věnuje ČRo Vltava programově – v dramaturgii Hany Hložkové vznikl záznam Komediomat na rozhlasových vlnách (2012), v Praze letos hned celý cyklus Kabaret v éteru (dramaturgie Renata Venclová a Klára Novotná). Rozhlasové vlny tu nabízejí prostor divadelním souborům, které v současnosti přispívají k renesanci žánru a snaží se především o improvizaci: jde o Cabaret Calembour (Kalavečer na vlnách) či Vosto5 (Červená vlna). Nutno říci, že v případě Kalavečera i Červené vlny se záměr zcela nezdařil a bavili se spíše aktéři než samotní posluchači (byť u Červené vlny nechyběl vtipný námět přehlídky zrušených rozhlasových pořadů), u jinak zdařilého Komediomatu zase nešlo o čistou improvizaci, zmizelo tudíž jedno z hlavních kouzel jevištní verze.
Poslední červencový den se ve vysílání Vltavy objevil třetí pořad z cyklu Kabaret v éteru – do vysílání se vrátili tvůrci Rádia Limonádový Joe a připravili Rádio Ořechovka 250,30 FM. V tomto případě jde o výrazný kvalitativní skok: Ester Kočičková, Tomáš Hanák (Mistr Kalina), Oldřich Kužílek (Olaf Lávka), Lumír Tuček (Lucián Krutomluv) či Lenka Vychodilová (Lemura Lepá) mají velkou zkušenost s improvizací a parodií žánrů. Tvůrci Ořechovky se vracejí k mystifikačním kořenům Rádia Limonádový Joe a suverénně si utahují z klasických rozhlasových žánrů, především z rozhovorů s odborníky a posluchači, v nichž moderátoři předstírají hluboký zájem o názor diskutujícího, ale stále upozorňují, že „nás tlačí čas“, povrchně blábolí, aby vyplnili čas do reklamy nebo písně Marie Rottrové. Typickým příkladem je rozhovor s papežem Františkem I., který reportér přerušuje hned v začátku, aby okomentoval závod motokár, politologický rozbor, v němž „vrchní sankcionář ministerstva zahraničí České republiky“ navrhuje protiruské mejdany, nebo úsměvná parodie „přímého přenosu z místa dění“ – rozhořčený moderátor vypíná reportéra z místa, kde se nic neděje, protože tam právě propukly boje... K tomu odzbrojující písně či ultimátní rubriky Ticho zpívá či Chvilka pro sprosté slovo.
Rádio Ořechovka 250,30 FM byl tedy první výrazný úspěch cyklu Kabaret v éteru. Můžeme jen doufat, že ostatním účastníkům cyklu nabídne čas (i rozhlas) ještě mnoho příležitostí, aby se mohli propracovat k tak precizní formě.