|
|
 Adam
Javůrek, mediální analytik
Nová reality show aneb Jak založit deník
Slavná motivační poučka říká, že čínština má stejný znak pro
slovo krize i pro slovo příležitost a že to máme v životě
brát zrovna tak. Slavná motivační poučka je sice bohužel
mýtus a čínština až tak poetická není, ale tím si nemusíme
kazit náladu.
Redakce slovenského deníku SME se ocitla v opravdu veliké
krizi a před námi se rýsuje opravdu velká příležitost. Deník
totiž kupuje investiční skupina Penta. Ta má své zájmy,
obchoduje se státem. Nic, co by se mohlo nezávislému médiu
líbit. Samozřejmě můžeme doufat, že Penta do obsahu
zasahovat nebude. Jenže osoba majitele redakci vždycky nějak
ovlivní.
Navíc zrovna SME má s Pentou svou historii. Kolem investiční
skupiny se rozhořela možná největší slovenská porevoluční
kauza Gorila a deník SME se jí hodně věnoval. Takže když se
ukázalo, že opravdu vše směřuje ke koupi, vedení redakce
dalo výpověď a plán odejít ohlásilo i sedmašedesát novinářů.
„Ať odejdou, mně je to úplně jedno,“ řekl k tomu Marek
Dospiva z české Penty, což vztah institucí také hezky
ilustruje. Vždyť výpověď ohlásil i šéf sportovní redakce, a
jakkoli nechci zlehčovat práci sportovní redakce, člověk by
se nedivil, kdyby zrovna jim bylo jedno, kdo je vlastní.
Redakce SME začala postupovat velmi pragmaticky a chytře.
Fáze 1: vyvolání zájmu. Redakce SME o svém odchodu
informovala čtenáře, a to hned na titulní stránce deníku. Je
to velké dilema: je v pořádku, aby redakce ohlásila odchod z
novin právě na titulní stránce listu? Není to nefér, když
jim noviny nepatří? Není špatné, že do toho zatahují
čtenáře? Jak k tomu přijdou současní majitelé deníku? Jenže
tohle je přesně situace, kdy je každé řešení špatné. Pokud
by odešli potichu, možná by o tom nikdo jiný takhle
nenapsal. Nestala by se z toho Událost.
Čas na fázi 2: nabídnout řešení. Redakce dala najevo, že
chystá nový, nezávislý deník, a na sociálních sítích
poprosila fanoušky, ať jim zanechají e-mail, pokud se budou
chtít dozvědět víc. A snad právě díky tomu předchozímu haló
byla reakce ohromná. E-mail jim poslalo jedenáct tisíc lidí.
A tím končí pesimistická část našeho povídání, přesouváme se
od krize k příležitosti.
Před očima nám začal vznikat nový online deník. Není
zatížený žádnou minulostí, nemusí řešit těžkou ekonomickou
situaci velké papírové redakce a dělají ho jedni z
nejkreativnějších lidí v médiích. A od začátku velmi
transparentně. Je to vlastně taková reality show. Každý krok
dokumentují na sociálních sítích.
Hezky to bylo vidět při výběru jména deníku. Výběr jména je
něco, na čem se dokáže leckterý projekt zaseknout hned na
několik týdnů. Exnovináři ze SME oslovili kamarády z
konzultantské firmy a úkol vyřešili velmi rychle. Na blogu
pak rozebírali různé vtipné návrhy (Co je víc než Penta?
Hexa! Tak co takhle Hexan? A nebo Nepresso se sloganem Tlač
bez tlakov, redakcia závislá len na káve).
Nakonec vybrali jméno Projekt N. Možná zní na první pohled
chladně, ale fanoušci si ho brzy přiohnou a budou říkat, co
„dneska četli v enku“. Jméno navíc dává tvůrcům volnost:
nemusí se svazovat tím, že jsou to noviny. Může to být
cokoli: web, konference, kavárna, prostě je to Projekt. A
slovo projekt evokuje představu, že se do něj může kdokoli
zapojit: je to projekt Nezávislý, ale také Náš.
Kdo to zaplatí? Odpověď ještě neznáme, ale při pohledu na
jména hlavních aktérů (zástupce šéfredaktora Tomáš Bella
zakládal Piano Media, firmu na zpoplatňování obsahu; pozn.:
autor textu zde drží malý podíl) lze odhadnout, že to budou
právě fanoušci: pomocí darů nebo sponzorských předplatných.
Nebylo by to ve světě poprvé, kdy start nového projektu
podpořila sama veřejnost. V Nizozemsku skupina uznávaných
novinářů rozjela server De Correspondent právě díky darům
přes internet. Nakonec se sešlo zhruba milion euro, což může
dát menší redakci dva roky hájení bez existenčních potíží.
Příběh je teprve na začátku, ale je na co se těšit. Z krize
se vyklubala příležitost. Snad bude následovat i úspěch. O
tom slavná motivační poučka bohužel mlčí. |
