|
|
Reformovat, nebo zkrachovat?
V listopadu roku 1989 mysleli aktéři tehdejších politických
změn na všechno možné – a pročítáte-li jejich vzpomínky,
často se v nich objevuje úvaha „co udělá Moskva?“. Že
neudělala nic, víme teď. Tehdy bylo všechno jinak. Do
atmosféry přelomového roku 1989 můžeme nahlédnout i díky
archivním nahrávkám z vysílání Rádia Svobodná Evropa. Spolu
s dalšími informacemi zazní v rozhlasovém cyklu Archiv Plus
(pátek 7. listopadu, ČRo Plus, 20.10).
Pokud jde o informace o Sovětském svazu, československý
občan nebyl roku 1989 odkázán jen na náš rozhlas nebo
televizi. Řadu měsíců u nás vysílala sovětská televize a v
Praze ze zahrady sovětského velvyslanectví i středovlnný
vysílač, přenášející program ruského všesvazového rádia. A i
když ze zpráv, které se tam objevily, musely tehdejším
pražským místodržícím v čele s Milošem Jakešem vstávat
hrůzou vlasy na hlavě, pořád to mělo k objektivním
informacím daleko.
Když zmlkly rušičky
Ti, kteří na to měli, si pořizovali satelitní televizní
přijímače. Ti ostatní se museli spolehnout na svá rádia.
Naladit si Hlas Ameriky nebylo složité – od druhé poloviny
osmdesátých let měl už Hlas Ameriky v Sovětském svazu
zpravodaje, jehož reportáže byly mimořádně zajímavé.
Zkušenějším posluchačům se nabízelo Rádio Svobodná Evropa. V
roce 1989 byl jeho poslech daleko jednodušší než desetiletí
předtím, vždyť Svobodná Evropa patřila k nejdéle rušenému
rozhlasovému vysílání. I tady ale sehrál roli nedostatek
peněz: v pátek 16. prosince 1988 v 16 hodin rušičky zmlkly.
V železné oponě se tak udělala díra. Lidé v Československu
si mohli naladit nejen Karla Kryla, ale především Události a
názory a mnoho dalších pořadů. A konečně se dozvědět, jak to
v Sovětském svazu vypadá…
Koncem osmdesátých let byl Sovětský svaz v těžké krizi. Zemi
vyčerpávaly vysoké náklady na zbrojení, sovětská armáda
přitom prchala počátkem roku 1989 z Afghánistánu jako
poražená a sovětské zbraně nedokázaly zabránit ani tomu, aby
v červnu 1987 devatenáctiletý západoněmecký pilot Mathias
Rust nepřeletěl v malém letadle z Helsinek až do centra
Moskvy. Další tragickou ranou byla v roce 1986 havárie
jaderné elektrárny v Černobylu. Situaci na sovětském venkově
nejlépe charakterizovala zpráva jednoho západního novináře,
podle kterého vesnické obchody nabízely jen chléb, vodku a
portrét generálního tajemníka.
Sovětský obr tak skutečně stál na hliněných nohách, jakkoli
se snažil přesvědčovat celý svět, že je velmocí. „V politice
už to tak funguje. Není důležité, s jakými kartami hrajete,
ale jak se tváříte. V druhé polovině osmdesátých let už celý
západ tušil, že Sovětský svaz se hroutí – ale stále šlo o
jadernou velmoc, která se jako velmoc tvářila a směrem
navenek jako velmoc i vystupovala,“ říká historik Jan
Adamec. Sovětský svaz před světem prezentoval touhu
socialistických zemí žít v míru – skutečnost ale byla jiná,
hladová velmoc neměla na zbrojení peníze.
Naštěstí to nevyšlo
Torzo archivu Rádio Svobodná Evropa nabízí důkaz, že tohle
všechno redaktoři mnichovské rozhlasové stanice věděli. I
oni ale do značné míry pokládali Sovětský svaz za velmoc,
jejíž vnější impérium, tedy střední a východní Evropa, se
jen tak nezhroutí. Nejlépe to dokládá pořad z konce roku
1988, ve kterém analytik Svobodné Evropy Vilém Hejl řekl:
„Impérium je drahé a je otázkou, jak dlouho si je Sovětský
svaz může dovolit. Pokud se v Moskvě rozhodli k reformám,
není to z dobré vůle, ale pod tlakem okolností. Důležité je,
zda i v Praze, Sofii nebo Varšavě vědí, že v podstatě jsou
jen dvě možnosti: reformovat, nebo zkrachovat.“ Vilém Hejl
potom prohlásil, že do roku 2000 by se tuhé sovětské
impérium, provázané Varšavskou smlouvu a Radou vzájemné
hospodářské pomoci, mohlo proměnit v jakýsi Commonwealth,
tedy spojenectví vzájemně spolupracujících, ale nikoli
direktivně ovládaných zemí. Jaké štěstí, že to Vilému
Hejlovi nevyšlo!
A co udělá Moskva?
Redaktoři českého a slovenského vysílání Svobodné Evropy si
do svého „vlajkového“ pořadu Události a názory pravidelně
zvali zejména Jefima Fištejna, redaktora sesterské rusky
mluvící stanice Radio Svoboda, který zasvěceně a se znalostí
detailů informoval o tom, jak číst mezi řádky v sovětských
novinách a jak poslouchat sovětský rozhlas.
Klíčová témata se během roku 1989 měnila. Počátkem roku se
Svobodná Evropa zaměřovala na otázku odzbrojení, tedy jak se
k ní Sovětský svaz postaví a zde opravdu splní, k čemu se
zavázal. Jak šly týdny a měsíce a jak se hroutila
komunistická moc v Budapešti, Varšavě, východním Berlíně a
Praze, řešila Svobodná Evropa donekonečna otázku, zda
Gorbačov sáhne k vojenskému řešení a pokusí se v některé ze
satelitních zemí intervenovat, aby podržel moc lokální
komunistické strany. Toto téma se ale rychle vytratilo (mimo
jiné i proto, že sovětští představitelé utvrzovali spíš sami
sebe než okolní svět, že to, co se ve východní Evropě děje,
je „normální proces obrody socialismu“, jak 27. listopadu
1989 napsala moskevská Pravda). Daleko více prostoru dostala
otázka sjednocení Německa a především toho, jak se k tomu
SSSR postaví. Jak velký předstih redaktoři Svobodné Evropy
měli před ostatními, o tom svědčí skutečnost, že minimálně
od prosince 1989 už ve svých pořadech debatovali o
udržitelnosti Sovětského svazu a celé Varšavské smlouvy.
Tempo změn v roce 1989 bylo ohromující. Důkazem může být
třeba zpravodajství Svobodné Evropy z 18. prosince 1989, ve
kterém se rozebírala tisková konference, na které Michail
Gorbačov řekl, že vystoupení Německé demokratické republiky
z Rady vzájemné hospodářské pomoci je věcí, „na kterou
Sovětský svaz není připraven“. O dva dny později Gorbačov
prohlásil, že „NDR je svrchovaný demokratický stát a může o
sobě rozhodovat sám“.
Nejen toto jeho prohlášení, ale i mnoho dalších zajímavých
archivních nahrávek z vysílání Svobodné Evropy z roku 1989
uslyšíte v dalším pořadu z cyklu Archiv Plus, který každý
pátek večer vysílá Český rozhlas Plus.
David Hertl, redaktor ČRo |
