Číslo 2 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s muzikantkou.
Nikolou Muchovou.

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

Architekt budoucnosti

Piranesi v Praze? Utajená senzace výstavní sezony! Už jen ten nástup: Mohutná přehlídka celoživotního díla italského grafika je dobře utajená v prvním patře Clam-Gallasova paláce. A dál jako na jisté mistrově rytině: Z hlučné Husovy ulice tichým průjezdem k mohutnému schodišti a po něm do prvního patra. V rozlehlých sálech, které následují, je pak vše – a mnohem víc.

Giovanni Battista Piranesi: Pyramida Gaia Cestia (z cyklu Římské veduty, 1761)

Giovanni Battista Piranesi (1720–1778) vystudoval architekturu a stavitelství, ale v praxi neměl příliš štěstí. A tak si v osmadvaceti letech otevřel v Římě krám s kresbami a rytinami. Ty ho proslavily. Umění bral jako spojení vědy s fantazií, kterou mu po nějakých sto padesáti letech mohli závidět expresionisté, surrealisté, prostě avantgardy počátku dvacátého století. A jistě nejen ty. Viz M. C. Escher. Piranesi spojil rozumovou stavbu s iracionální výjimkou, s vychýlením, se zneklidňujícím prvkem. Vyšel z baroka, vstřebal klasicismus a předjal romantismus, jak svědčí třeba jeho cyklus imaginárních žalářů Carceri. Monstrózní, výhružně suverénní, nepřehledné interiéry fantastických staveb – a proti nim, kdesi u země, titěrný, trpící člověk. Piranesi by našel okamžitě společnou notu s Poem, Lovecraftem nebo Kafkou, mistry tiché hrůzy, která převyšuje a pohlcuje nejen obyčejného smrtelníka, ale nakonec i sama sebe. Ta jemná, detailní péče o každý milimetr čtvereční obrazu. Ta suverénně nastolená úzkostná atmosféra celku. Ty nebezpečně vtahující neznámé prostory.
Piranesi byl génius srovnatelný s Dalím: osvojil si klasické vyjadřovací prostředky, ale využil je jako služebníky svým vlastním, jedinečným vizím. Vracel se nadšeně do minulosti, k pilířům řecko-římské kultury, ale jen proto, aby na jejich základě ukázal budoucnost – aby připomněl člověku jeho konečnost, malost, bezvýznamnost tváří v tvář pevnému, neměnnému kameni. Výstava trvá do 1. února 2015.

Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik



  Svoboda je otroctví
  Zpěvník Jana Buriana 
 
  ...stíny minulosti
  Dívejte se
 
  Architekt budoucnosti   
  Navštivte