Číslo 2 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s muzikantkou.
Nikolou Muchovou.

Ivan Němec, publicista

V den, kdy podle kalendáře měl jmeniny Mikuláš, zařadila Dvojka ČRo vtipně do programu premiéru pohádky Jiřího Jelínka Zuzanka to zařídí, která vznikla v Tvůrčí skupině Brno (dramaturgie Hana Hložková). Hra začíná scénou, v níž legendární štědrý světec netrpělivě čeká spolu s Andělem na Čerta, aby mohli společně vyrazit na nadílku. Mikuláš v podání Miloše Maršálka je zimomřivý, ubrblaný stařík, marně se snažící zapamatovat, koho má navštívit. Naštěstí má s sebou čiperného Anděla (Petra Bučková), který se dokonale orientuje v knize hříchů a nedopustí chybu. Místo Čerta, na kterého dvojice po čertech dlouho čeká, se však přižene mladičká a čilá čertice Berta (Denisa Čepická), která svého pospávajícího tatínka, jemuž se do služby příliš nechce, nadšeně zaskočila. Nadílka začne u Zuzanky (Anna Zapletalová) – „nejhodnější holčičky ze sídliště“, která přesně ví, co od ní trojice očekává, a s pusou řádně proříznutou dokáže průběh návštěvy sama režírovat. Mikuláš s Andělem, pokračující ve své práci, však najednou zjistí, že se jim čertice Berta ztratila...
Vtipně a úsměvně rozvíjená dějová nit příběhu se náhle podivně zašmodrchá. V následující scéně se postavy z expozice ztratí a objeví se nové, včetně zvířecích, v nichž se jen stěží orientujeme a obtížně hledáme vysvětlení pro jejich ničím neodůvodněné jednání. Patří mezi ně například kocour, který přišel krást, ale ocitne se „u ledu“ v ledničce, zatímco jiná postava předvádí rádoby vtipnou „autorskou poezii“. Tato těžko pochopitelná dějová digrese se zakrátko střihem překlopí do nového obrazu. Zuzanka se vrátí domů, kde najde zapomenutou čertici Bertu, která by se ráda vrátila do pekla, ale neví jak. Nejhodnější holčička ze sídliště se rozhodne, že jí navzdory své vzorné pověsti pomůže tím, že začne zlobit. Její nápad slaví úspěch; o rošťárnách, při nichž s Bertou zvoní na zvonky a čmárají po fasádách domů, obdrží v pekle zprávu Čert (Vladimír Hauser) a vyletí zakročit. Čertice se tak setká s tátou, jemuž vysvětlí, že Zuzančiny poklesky nemůže potrestat, neboť zlobila proto, „aby tě přivolala, protože kamarádka pro kamarádku i do pekla skočí“. Náhle se ukáže, že pro obě je „kamarádství nade vše“.
Jiří Jelínek nepatří k začínajícím autorům. Svou bohatou zkušenost všestranného divadelního amatéra proměnil již dávno v profesionální dráhu, během níž se uplatnil jako herec, loutkoherec, režisér, scénograf i autor inscenovaných, většinou humoristických textů. Často v nich demýtizuje různé legendy, střílí si ze zavedených stereotypů a zvláště rád si hraje se slovy a jazykem vůbec. Platí to i o jeho pohádce, v níž se to hemží nejrůznějšími rýmovačkami, pořekadly, tradičními frazeologismy, oprýskanými slogany nebo aluzemi. Gejzírem těchto jazykových prostředků, v nichž se vedle vtipně originálních objevují i prostředky vyzkoušené, dosahuje autor sympatické nadlehčené grotesknosti. Škoda že toto množství nápadů, které se objevuje v mluveném projevu i v textech jeho písniček (hudba: Martin Kyšperský a skupina Květy), nadužívá autor tak, že jejich nespoutanost vede až k naznačené rozvolněnosti fabule, jejíž struktura „dějových skoků“ se místy stává nesrozumitelnou. (Příčí se mi, abych v případě pohádky mluvil o syžetové výstavbě, kterou autor vybudoval na postmoderních principech.)
Režisér Radim Nejedlý inscenoval pohádku v bystrém tempu, dobře zužitkoval její složku hudební i písňovou a zvláště dobře si poradil s vedením dětských hereček Anny Zapletalové a Denisy Čepické. Obě přivedl k živému a přirozenému projevu, za něž si debutantky zaslouží upřímný obdiv.