|
|
 Vážení
spoluobčané...
Místo tradičního novoročního prezidentského projevu jsme si
opět vyslechli vánoční poselství a někteří se nechali
slyšet, že je to vůbec neuspokojilo. Jedněm vadí už samo
porušení tradice, neboť byli zvyklí pustit si autoritu do
podkresu ke slavnostnímu obědu, podle jiných prý vánočnímu
poselství chybělo to hlavní – totiž poselství. Řečník údajně
spíše rozebíral své vlastní problémy a nic obecnějšího ho
nezaujalo. Další pak spočítali, že hlava státu ve své řeči
letos použila celkem devatenáctkrát zájmeno „já“, zatímco
„my“ pouze dvakrát...
Myslím, že plně spokojeni s novoročním projevem můžeme být
jen tehdy, když si ho napíšeme každý sám za sebe. Přečíst
jej pak můžeme rodině nebo přátelům, v sociální nouzi
například z balkonu do ulice a v hraniční situaci alespoň
před zrcadlem v koupelně. Proč hned první den v roce ztrácet
nervy před televizí a nadávat mluvící hlavě, když sami víme,
co by tak asi mělo zaznít? Jen do toho!
Především bych se přimlouval, aby v takovém projevu
nechyběla informace, že v uplynulém roce u nás nestoupla
nezaměstnanost ani inflace, že už se tolik nestrašilo
ekonomickou krizí a že dokonce podle jakési ankety přibylo
spokojených lidí. Také by bylo dobré zmínit, že nijak
významně nepřibývá lidí potřebných a že lze vcelku
konstatovat, že se máme tak, jak si zasloužíme.
Čeho se nám náramně nedostává, a to by byla asi
nejdůležitější část projevu, je nějaká morální vzpruha. Bylo
by velmi posilující, kdybychom mohli na cestě k normální
demokracii spatřit světlo na konci tunelu. Ta cesta je
složitá, a tak mnozí podléhají skepsi, další se chytají
lákavě jednoduchých řešení a jdou za kýmkoli, kdo jim slíbí,
že za ně všechno vyřeší, a jiní se zklamaně vrátili k heslům
jako Kdo nekrade, okrádá rodinu… A vůkol kvete nedůvěra,
korupce, byrokratismus a podobně.
Proto bychom v projevu měli vyzdvihnout, že spousta lidí se
marasmu nepoddává a snaží se žít jinak. Někteří se angažují
v politice nebo v občanské společnosti, vzdělávají se, hlásí
se k heslu Nebát se a nekrást, svoboda a odpovědnost jsou
pro ně dvě strany jedné mince a vědí, že peníze nejsou
hlavním smyslem života. Jsou schopni myslet nejen na sebe,
ale i na své bližní a na svůj národ, ba dokonce i na jiné
národy a na lidstvo jako celek. Když jim dojde trpělivost,
jsou jich najednou plné ulice a jsou slyšet. Také by bylo
třeba říct, že i když se může na první pohled zdát, že
slušnost, poctivost, vzdělanost, kulturnost či altruismus
jsou v téhle zemi na ústupu, není to tak úplně pravda – jen
to tolik nebije do očí jako drzost, sobectví, násilí,
hloupost či rasismus.
V žádném případě by neměla chybět zmínka o tom, že život je
zázrak a že bychom ho neměli rozměňovat na drobné. A na
závěr bychom tam mohli vrazit něco o tom, že když se řekne
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, není to
oznamovací věta, ale výzva, abychom se v tom utkání víc
snažili, i když nás možná čeká vysilující a nekonečná
přetahovaná. Neměli bychom se bát ani toho, že některým
naslouchajícím budeme připadat jako idealisté, snílci nebo
hlupáci; sny přece pomáhají dělat život lepším. Takže vám
přeju šťastný nový rok!
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
