Číslo 4 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Michalem Pavlatou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Fotomontér ploch a snů

Pražská galerie Smečky připravila bez nadsázky jednu z výstav roku – a nejen 2014, možná i 2015. Jmenuje se Karel Teige: Plochy snů. Na ploše pěti místnosti je do 31. ledna k vidění podstatná část Teigových fotomontáží z let 1935–1951. Zapůjčil je správce Mistrova výtvarného odkazu, Památník národního písemnictví v Praze.

Teigeho fotomontáže oběhly svět...  ...konkrétní spojoval s obecným, osobní s veřejně dostupným.

Karla Teigeho (1900–1951) si člověk spojuje spíš s teorií než s praxí. Byl autorem programu a mluvčím československého poetismu i surrealismu. Klíčovou figurou zdejšího moderního umění mezi světovými válkami. Nadšeným hlasatelem nového světa, jemuž se do krámu hodilo příležitostně všechno, co je nové a jde rázným krokem kupředu. Odměřený konstruktivismus, vystavěný na souhře linie a plochy, stejně jako živelný projekt devětsilské poezie pro pět smyslů, napájený z romantického zřídla. Marxismus i psychoanalýza; hlubiny jedinečné lidské individuality ruku v ruce s vyměřováním „nejmenšího bytu“, kterého se chytli nadšeně pozdější stavitelé panelákových chrámů. Jednou rukou zaháněl démony opatrnického pragmatismu, ztělesněného za první republiky především Karlem Čapkem, druhou rukou rýsoval témuž Čapkovi obálku i sazbu jeho Dášeňky. „Karel Teige – padada, / na mozek co napadá,“ jak jej karikoval T. R. Field? Anebo spontánní syntetik?

Rafinovaná aliance...

Teigova volná tvorba začíná kresbou, pokračuje obrazovou básní a končí fotomontáží. Původní je Teige především v poslední technice. Je vzácně jednotný vnitřně a vývojově logický navenek. Od víceméně nahodilých shluků symbolických objektů, které ladily skvěle s Nezvalovou poezií poloviny třicátých let, k čisté skladbě, kombinacím prvků ženského těla promítnutých na vesměs podružné pozadí. Teige měl nahou ženu za klíčové, neodbytné téma. Jednal s ní ale na poněkud sadistický způsob, bral ji jako hračku, kterou lze rozkládat na nezávislé komponenty a nově skládat, manipulovat, přetavovat mnohdy do úplně opačného směru – viz koláž, kde ženská ňadra a trup skládají dohromady varlata a penis. Teigovy montáže jsou především erotické, zatížené zjitřenou, otevřenou, mnohdy bolestně napjatou sexualitou. Pokud něco připomínají, pak kresby a objekty Teigova vrstevníka, německého surrealisty Hanse Bellmera.
Teigovým fotomontážím přidává na hodnotě i způsob jejich realizace: návštěvník galerie vidí jasně na jednotlivých dílech autorovu nejistou ruku, technické nedokonalosti, syrovost výrazu, která povyšuje aranžovaný technický obraz na jedinečnou báseň. Teige se v montáži našel. Představy, které fixoval, byly pro něj natolik důležité, že hodil vnějškovou kvalitu jejich provedení za hlavu. Na rozdíl třeba od manufaktury Jiří Kolář & Co. Teige žil mezi dvěma ženami. Den po jeho smrti spáchala sebevraždu první z nich, druhá se připojila o devět dní později. Žena je tedy v jeho volné tvorbě život. Pozadí, které obývá, pak symbolizuje dílo, umění. A kdo hledá, najde: Teige si bral vstupní materiály pro své kreace od Mana Raye, Raoula Hausmanna, Jaromíra Funkeho, Josefa Sudka i kolegy v surrealistické zbrani Jindřicha Štyrského. Konkrétní spojoval s obecným, osobní s veřejně dostupným. Jsou to rafinované, nadčasové aliance.

…humoru a hrůzy

Teigeho fotomontáže oběhly svět. V Čechách je připomněla pěkně v roce 2001 monografie, kterou připravil pro edici Fototorst Karel Srp. Nakonec i obálky tehdejší knihy a současného katalogu převádějí různé čitatele na společného jmenovatele: v prvním případě ladně roztančená žena-strom, v druhém pak přízračná tvář, kde si oko a ústa prohodily svá přirozená místa. Černý humor a plíživá hrůza. Zajetí a vysvobození. Dvě strany téže mince. Staré jako lidstvo samo.

Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik



  Mezi hrůzami
   koncentračního tábora...

  Dívejte se
 
  Velké a cenné
 
  maličkosti Jana Wericha

  Pořiďte si
 
  Fotomontér ploch a snů
  Navštivte