|
|
 Velké
a cenné maličkosti Jana Wericha
Od počátku devadesátých let chrlí různá vydavatelství tu
lépe, tu hůře dramaturgicky zvládnuté zvukové nosiče s
tvorbou Jana Wericha, ať už zachycují jeho hlas samotný,
nebo v tandemu s Jiřím Voskovcem či Miroslavem Horníčkem.
Bylo zřejmé, že se k těmto aktivitám připojí i Radioservis.
První vlaštovkou byla v polovině devadesátých let kazeta s
veřejnou nahrávkou Jan Werich a Semafor (posléze vyšlo na
CD). Je výhodou tohoto vydavatelství, že se jeho
dramaturgové mohou ponořit do bohatého archivu Českého
rozhlasu a posluchačům zprostředkovat dlouho či dosud
neslyšené nahrávky.
V množství vydaných nosičů nalezneme řadu koncepčně
sevřených titulů, vedle již zmíněného Semaforu jsou to
například Vítězné V nebo Jan Werich a Miroslav Horníček na
Kampě. K těm tematicky roztříštěnějším patří Poklady z
archivu, Delikatesy, nedávno vydané Babí léto Jana Wericha a
vlastně i Velké maličkosti. Naštěstí každý ze jmenovaných
titulů obsahuje vždy nějakou perlu, která omlouvá určitou
dramaturgickou nahodilost. Plnou měrou to platí i o aktuální
novince Velké maličkosti, kde editor Robert Tamchyna
přiznává nesourodost, ale zdůrazňuje sílu obsahu.
Již úvodní vzpomínka na mobilizaci v roce 1938 je velmi
emotivní, dojem pouze mírně narušuje přednes, ze kterého je
patrno, že Werich vzpomínku čte. U Jana Wericha je totiž
nejcennější jeho schopnost mluvit spatra, a to velmi
brilantně, tu vtipně, tu vážně, tu ironicky. Třeba vzpomínka
na Vítězslava Nezvala nepůsobí ve Werichově podání nijak
pateticky, naopak baví nás historkami, které společně
zažili, a nebyl by to moudrý klaun, aby nepřidal osobité
vyznání. K dojemným místům tohoto CD pak patří vyprávění pro
psa Broka, v němž se Werich vyznává z lásky k psům. Na
nahrávce se potkáváme s Janem Werichem i coby autorem a
interpretem Vánoční povídky, jejíž grotesknost má jistě
kořeny v autorově obdivu k mistrům grotesky. Ostatně o tom
se přesvědčujeme v následujícím setkání s pionýry, kde
Werich poutavě a vtipně vypráví o Frigovi. A nejen to –
patrná je i Werichova laskavost vůči dětem, pobaví i reakce
na dozpívanou, lehce pozměněnou vánoční koledu.
Raritní je záznam rozhovoru na BBC k 55. narozeninám Jana
Wericha, vedený pochopitelně v angličtině. Není moc
zvukových svědectví o Werichově dobré angličtině, o to je
tato nahrávka cennější. Toto CD zachycuje i Werichův dar
improvizace: na jedné veřejné nahrávce je vybídnut, aby
zahrál aspoň kousek výstupu Čochtana z legendáního
Divotvorného hrnce. Sekunduje mu dcera Jana, a byť měl
Werich text zažitý, podařilo se mu do něj propašovat řadu
aktualizací, narážek na tehdejší dobu.
Snad vůbec nejsilnějším místem kompaktu je rozhovor o
antisemitismu, zřejmě z roku 1968, v němž Werich zdůrazňuje,
že je zbytečné dělit lidi na černé a bílé, na bezvěrce a
věřící, a hlavně pak na komunisty a nekomunisty. Jednomu až
přeběhne mráz po zádech, co v dobách dočasného uvolnění
mohlo zaznít a jakou výpovědní hodnotu mají Werichovy
sentence dodnes.
Síla nejnovějšího výběru tkví v tom, že se tu míchají různé
stránky Werichovy osobnosti, ale poslech vždy vyústí v silný
posluchačský zážitek.
Přestože jsem tak trochu žehral nad množstvím neuspořádaných
nosičů s hlasem Jana Wericha, jsem zvědav, jaké další
archivní skvosty se k posluchačům dostanou. Zřejmě již
nepůjde o ucelený tvar, ale i tak bude jistě stále co
nacházet a zvídavému posluchači předestřít.
Jakub Kamberský, publicista |
